Sw. Prem Hafiz : Co tu vlastně děláme ?

hafiz 26.02.2004
Když už máme tu nespornou „výhodu“, schopnost samostatného přemýšlení, rovnání myšlenek do srozumitelných vzorců, dar vyjadřování a naslouchání, měli bychom se dostat do stádia otázky „Co tu vlastně hledáme?“. Kdo jsme ? Můžeme to odmítnout a brát smrt jako něco prázdného, konečného a vlastně i nedůležitého. Musí to být děsivá představa – nic.

Na druhé straně můžeme věřit tomu, že smrt není koncem našeho vlastního života. I to musí být obtížné. Nemáme vstřebatelný důkaz, pouze víru získanou různým způsobem z různých zdrojů. Přesto se díváme na svůj konec jako na něco, co ještě nepřišlo a dlouho nepřijde. Málo z nás je připraveno teď hned akceptovat blízkost smrti. Těžkou nemoc, nehodu, zabití. Já sám se domnívám, že duchovní cesta objasní a odhalí toto tajemno i u mne. Bude stačit samotná víra, nebo přijde hlubší „fyzický“ zážitek? Něco jako nesporný a nezvratitelný důkaz.

Mnoho přátel se na mě právem zlobí, že mluvím o tomto fenoménu. Zlobí se jen proto, že na smrt prostě nechceme myslet. Přitom právě ona je tak blizoučko ke každému z nás. Dýchá nám na záda v každý okamžik. Může přijít neohlášená a vždy nás zaskočí. Není smrt největším nepřítelem toho, čeho si jako lidé nejvíce vážíme, naší vlastní mysli ? Není právě mysl to, co jediné nepřežije ? Není smrt normální a náš postoj k ní nenormální ? Naše mysl není sama. Samozřejmě je zde velmi silný pud sebezáchovy. Ale ten není stále stejně silný. Ve stáří se rozpouští, až nakonec zmizí. Každý má takovou zkušenost ve své rodině. Po dosažení určitého věku je pryč. Dokonce i u mých rodičů, kteří jsou pravými, nefalšovanými ateisty, velmi daleko od všeho duchovního. To samozřejmě platí i pro mysl. Mysl je v tomto věku připravována také. Pud sebezáchovy se projevuje pouze u nenadálých situací.

Tím se dostávám k našemu vlastnímu životu. Neuvěřitelným způsobem drancujeme naše životní prostředí. Jsme my lidé a vše ostatní je odděleno v jednotlivých kategoriích. Pokud by byla pravda, že mysl nepřežije fyzickou smrt těla, pak nejsme nic jiného než součástí přírody jako takové. Pokud nás čekají předvídané pohromy, není to nic jiného než samo léčící proces přírody. Příroda nebude dělat nic jiného, než že se zbaví škodlivého druhu – lidí. My to budeme brát jako podraz, zlo a příkoří. Ale není to tak, že skutečným nepřítelem je pouze energie, představující naše oddělené vnímání, která je potřeba přetransformovat do něčeho smysluplnějšího a reálného ? Může dojít k situaci, kdy lidstvo bude hromadně hynout, stejně jako vše ostatní živé. Není to něžný léčivý proces, kdy naše těla budou vrácena zpět do přírody, stejně jako fyzické schránky ostatních živých bytostí ? Něco jako neškodná, nic neznamenající náprava nefungujícího stavu ? Můžeme si představit přibližující se meteorit s vědomím, že v brzké době bude naše tělo přeměněno v jinou, stále živou, formu energie. Že naše duše, virtuální tělo nezanedbatelné inteligence a poznání, bude prostě uvolněna, ale naprosto nezměněna. A můžeme říct sbohem našemu skvělému vědomí jako něčemu, co se nakonec moc nepovedlo ? Nejsme připraven na svůj konec a to je v pořádku.

Pud sebezáchovy je silný, protože prostě není čas. Ale mohu začít důvěřovat, že je o mě dobře postaráno Stvořitelem a co má přijít, je pouze pro mé dobro, i když to zatím nedokážu pochopit. To by šlo. Prahneme po štěstí a lásce, po přátelských vztazích a stejně nedosahujeme trvalejšího dlouhodobého stavu. Mnoho lidí je střídavě nešťastných a někdy, pouze někdy, šťastných a spokojených. Drtivá většina našeho neštěstí, které tak intenzivně prožíváme v předstihu, se stejně nikdy nedostane do fyzického světa. Bohužel i vysněné podmínky stanovené naší myslí často nefungují. Celou dobu naháníme vlastní štěstí a poté naprosto vyčerpáni skonáme ? Není to škoda času ?

Pokud meditujete, musíte mít stejné pocity jako já ? Je to pocit zvláštního, klidného štěstí. Hřeje vás to na prsou a periody prožívání jsou delší a delší. To štěstí a blaženost pramení jakoby z ničeho, není přítomen žádný důvod. Je to nádherný pocit jen z toho, že jste. A nejcennější na tom je to, že to není závislé na vnějších podmínkách. Potom se vám lidské bytosti začnou promítat jako úžasné, sjednocené existence tak blízké vašemu srdci. To co říkají a jak se chovají je naprosto nepodstatné. Je to jako kouzelný obraz krásné ženy nebo muže. Fascinuje vás tvář, postava, oči, ale neslyšíte žádný zvuk. Pohybuje rty, ale není slyšet co říká. Cítíte zvláštní nedefinovatelnou náklonnost, jako byste potkal po dlouhé době milovanou sestru nebo bratra. Není na tom nic zvláštního, pokud nebudete přikládat žádný význam projekci mysli. To není těžké. Potom se můžete pohroužit do celku. Začnete tak vnímat i přírodu, rostlinstvo, zvířectvo – vlastně všechno. A zároveň pocítíte hlubokou vděčnost k životu. Ke svému životu a životu jako celku. Vděčnost ke stvoření.

Co se vám může stát jiného než to, že se v rámci tohoto celku přemístíte z jedné formy energie do druhé ?



Komentáře

Nejsi přihlášen/-á. Komentáře tady můžou číst a přidávat pouze přihlášení uživatelé.
27.02.2004 14:39
Smrt. Probuzení. Zítřek či příští život? A k tomu ještě to ulpění na sebelítosti, no to je p…
27.02.2004 15:37
Všechno tady už je a bylo. Nic se naztratilo ani nově neobjevilo. Dokonce i mnoho lidské zlo…
27.02.2004 15:50
Dostal jsem se do zvláštní situace. Existuje člověk který čte všechny mé články. Dalo by se …
27.02.2004 19:39
Ale ta sebelítost je moje, ne tvoje Hafízi. S.
28.02.2004 14:40
Dopis příteli, tak konečně něco, co mě probudilo z temnoty duše. Procházím divným …
29.02.2004 09:28
Drahá přítelkyně Jak se mohu zlobit ? Naopak, vždyť vidíš, jak jsem sám stále reaktivní. Vi…
01.03.2004 15:44
S.P.Hafízi, píšu to co cítím a vnímám... Není třeba toužit po splynutí s Existencí, …
01.03.2004 18:52
V podstatě se shodneme, že jakékoliv psaní je takový malý nesmysl. K čemu vlastně je? Ze mně…
01.03.2004 20:57
Mám před sebou ještě hodně práce .... Moc děkuji. S.
02.03.2004 09:46
Drahá přítelkyně, stále více se mně zmocňuje pocit se prostě o nic nesnažit. Vhodit svůj ži…
03.03.2004 14:30
Milý příteli, nadešel můj čas odejít. Vždycky když něco končí, dělá se místo pro něc…
03.03.2004 16:12
Drahá Sudai jednoho dne, až příjde čas, otevřeme všichni oči po velmi dlouhém spánku a zjis…
09.03.2004 01:52
Ahoj Hafizi, tak tak kouknu jednou na internet a vidim, ze je tam od tebe nekolik dalsich…
09.03.2004 09:07
Ahoj Veeragu Čímkoliv. Já jsem už vstřebal virtuální samotu a akceptoval, že k diskuzi asi …
10.03.2004 04:56
Ahoj Hafizi, vis, ja se musim priznat, ze docela malo ctu. Tahle doba mi prijde nekdy prepl…
10.03.2004 12:17
Smrt je poslední dobrodružství které nás čeká. Dříve či později to prostě příjde.Nezbýva než…
10.03.2004 12:22
Veeragu, je naprosto přirozené, že se necítíme být dobře sami. Ani by to nedávalo smysl. V…
10.03.2004 12:29
Souhlasím příteli. Snad bych si dovolil doplnit, že smrt je posledním dobrodružstvím naší my…
11.03.2004 10:50
>> ... a co je fajn, ze je tady ted takova docela pratelska atmosfera ... jo, je to fajn.…

Přihlásit se

Chceš upozornění na Osho akce?
Pozvánky na Osho akce:
10.12.2021 Praha Poznejte esenci a prohlubte své znalosti OSHO meditací a získejte jistotu v jejich vedení na výcviku se senior lektorkou Vatayanou (Puna). Naučíte se také jak být s lidmi v přítomnosti, komunikovat jasně a ze srdce, jak jít hlouběji a odpovídat na otázky.
16.12.2021 Lažany 17.-19. prosince 2021 Meditace a Keramika s Amar a Satyou. Tyto víkendy zkombinujeme tvořivost s meditací. Bude prostor pro meditace, kterými vás provede Amar a prostor pro kreativitu v keramické dílně se Satyou.