Mesiáš. Komentáře mystika Osha ke knize Chalíla Džibrána "Prorok"

<    1 2 3 4 5 6 7   >

Rozprava pátá. Prozraď nám, co v nás je...

10. leden 1987, večer

A přicházeli také jiní a snažně ho prosili, ale on jim neodpovídal; jen schýlí hlavu; a ti, kdo stáli blízko, viděli, jak mu na hruď kanou slzy.

Mustafa a lidé pak došli k velkému náměstí před chrámem.

Tam vyšla ze svatyně žena jménem Mitra. Byla to věštkyně. Pohleděl na ni s nevýslovnou něhou, neboť ona to byla, která ho vyhledala první a uvěřila v něho, když byl v jejich městě sotva jeden den.

A pozdravila ho a řekla:

Proroku boží, hledači nejzazší pravdy, dlouho jsi pátral v dálavách po své lodi.

Nyní tvá loď připlula a ty musíš nutně odejít. Hluboká je tvá touha po zemi tvých vzpomínek a po místě tvých niternějších tužeb. Naše láska by tě neměla poutat a naše potřeby zdržovat.

Přesto však tě žádáme, abys dříve, než nás opustíš, k nám promluvil a podaroval nás svou pravou.

A my ji předáme svým dětem a ty opět svým dětem, a pravda nezahyne.

Ve své samotě jsi sledoval naše dny a ve svém bdění jsi naslouchal pláči a smíchu našeho spánku.

Proto nám nyní prozraď, co v nás je; a sděl nám vše, co ti bylo zjeveno o tom, co je mezi zrozením a smrtí.

A on odpověděl:

Lide orfalský, o čem jiném mohu mluvit než o tom, čím jsou naplněny vaše duše?

Chalil Džibrán zobrazil těmito slovy celé spektrum duchovního růstu. Nejdřív ukázal nevinné lidi, sedláky, zahradníky, opouštějíce svá pole spěchajíc mu vstříc.

Kdykoliv se objeví pravda, nevinní jsou těmi požehnanými, kteří ji rozpoznají nejdříve.

Už jste o tom někdy přemýšleli? Proč nikdy nepřišel žádný rabín naslouchat Ježíši. Je to podivné, protože ve dnech, kdy žil Ježíš, byli v Jeruzalémě nejučenější rabíni ze všech světových velkoměst.

Ale lidé naslouchající Ježíši byli nevzdělaní, nekultivovaní. Sedláci, rybáři, zahradníci, truhláři... Mezi jeho apoštoly nebyl ani jeden z vyšších řad společnosti. Žádný rabín, učenec ani profesor.

Jeruzalém byl sídlem židovské univerzity. Do Judei cestovali lidé z daleka, aby se mohli vzdělávat v Jeruzalémě, který byl na vrcholu svého rozkvětu .Ale nikdo z učených lidí nepřišel naslouchat Ježíšovi. Mysleli si, že už sami ví všechno. Přečetli si všechny spisy, byli obeznámeni se všemi moudrými výroky minulosti, jejich paměť byla naplněna. Ale paměť není inteligence.

Ve skutečnosti, čím vzdělanějším se staneš, tím menší je možnost, že budeš natolik inteligentní, že objevíš sám sebe. Tvé nabyté vzdělání ti vlastní bytost objevit nedovolí.. Jenom vytvoří falešné ego. A egoista nemůže přijít k synovi tesaře - Ježíšovi, který nemá žádné znalosti, protože přece nemá žádná vysvědčení.

Jenom jeden muž byl výjimkou. A protože byl jediný, jeho jméno je dodnes pamatováno.

Byl profesorem na univerzitě a jmenoval se Nikodémus. Ale ani on nenašel dost odvahy k tomu, přijít k Ježíšovi za bílého dne. Měl strach, co by tomu řekli lidé? Je profesorem náboženství a jde klást otázky nevzdělanému mladému muži, který nikdy neviděl ani jedno písmo. Proto k němu šel uprostřed noci, když už spali všichni i Ježíšovi nejbližší žáci.

Vzbudil Ježíše a představil se: "Jsem profesor náboženství na univerzitě, jmenuji se Nikodémus, prosím tě odpusť mi, že ruším tvůj spánek."

Ježíš mu řekl, "O můj spánek se nestarej, protože já ti poruším spánek daleko hlubší. Avšak na mé stezce zbabělci daleko nedojdou a ty jsi zbabělec. Chce to hodně odvahy. A prvním znakem odvážného člověka je rozpoznání, že nic neví. Objeví, že všechny jeho vědomosti jsou jen vypůjčeny, pouze opakuje slova druhých, a protože je slepý, dosud nikdy nevstoupil do tichosti své duše.

Právě toto rozpoznání je velikým počátkem. V okamžiku, kdy rozpoznáš, že nevíš, už se začínáš pohybovat na stezce, která vede k poznání. V písmech jsou jenom mrtvá slova; opravdový hledač pravdy se s nimi nemůže uspokojit. Potřeboval by se s nimi dostat do kontaktu dokud jsou ještě živá, z masa a krve.

Písma potřebují jen ti lidé, kteří nejsou schopni se setkat s lidmi jako Ježíš. On by je určitě tvrdě uhodil, aby si uvědomili, že všechno, co se naučili, obdrželi ve spánku, vše jen mechanicky opakovali, bez zážitku vlastní zkušenosti.

Pravda může býti jedině zažita. Pouze lži se můžete naučit. Miliony knihoven jsou plné lží, krásných lží. Ne vždy to ale byly lži, některé byly na začátku také živé, byly vysloveny někým, kdo je objevil. V tomto okamžiku mají slova křídla, jsou plná tichosti, lásky, krásy a pravdy.

Ale všechna tato vůně živých slov se brzy ztratí, květina odumře a okvětní lístky se rozpadnou v zemi. Nezůstane po nich ani stopa. Ale daleké ozvěny budou pokračovat, v písmech, která byla nasbírána učenci a pak komentována badateli. Ale to je jen pitvání mrtvol. A tím, že budete pitvat mrtvolu, nenajdete duši.

To, co dělá lékařská věda, dělali hlupáci již od samého počátku. Na každé lékařské fakultě pitvají mrtvoly, aby zjistili, co je to, čemu my říkáme život. Dovedete si představit zaslepenější lidi? A to jsou ještě k tomu velice učení lidé. A jelikož nemohou najít žádný princip života v mrtvolách, prostě ho popírají.

Je velice jednoduché něco popírat. Můžeš to dělat, sedíc ve svém křesle, není k tomu zapotřebí žádného putování. Ale hledat, bádat, nalézat, k tomu se budeš muset odebrat do neznáma bez jakéhokoliv předsudků. A všechny vědomosti, které jsou jenom vypůjčené, tvoří jen předsudky nic jiného.

Inteligentní člověk odloží stranou všechny své vědomosti a stane se nevinným dítětem, které neví nic, ale je otevřené, přijímající, vnímavé; jeho oči jsou plné úžasu. Bývá očarováno i těmi nejmenšími věcmi. Mušlička na pláži, divoká květinka, která nikoho nepřitahuje, ho může přivést v úžas. Žije v říši divů. Není to jen Alenka, která vstoupila do říše divů. Každé dítě žije v říši divů.

A to je to, co řekl Ježíš Nikodémovi. Dokud se znovu nenarodíš do tohoto života, dokud se nestaneš znovu dítětem, nemáš naději.

Když Mustafa viděl lidi přicházet... byli to všechno nevinní lidé. Žádní rabíni, profesoři, papežové, ajatolové, ale obyčejní lidé, kteří vědí, že nic neví. A to je prvopočátek věčné cesty, na které se člověk ztrácí a ztrácí. Jednoho dne člověk najde pravdu, ale vlastně to není on, kdo ji najde. Ten, kdo hledal se ztratí a to, co je nalezeno se objeví. Ten, kdo ví, už neexistuje. Ale poznání, rozpoznání rozkvetlo.

A přicházeli také jiní... kdo jsou tito " jiní" ?

A přicházeli také jiní a snažně ho prosili, ale on jim neodpovídal.

Tito jiní jsou prezidenti, vládní předsedové, guvernéři, policejní inspektoři - všelijaké druhy slepých a hluchých lidí. Vidouce, že celé město Orfal najednou spěchá vstříc tomuto bláznivému chlapíkovi... Tito takzvaní vůdci lidstva, jsou vlastně jen následovníky davu, musí jej následovat, protože jim dává veškerou moc. Kamkoliv se pohybuje masa, musí vůdce předstírat, že je tam vede. Musí neustále pozorovat, jestli ho dav neustále následuje. Všichni vůdci tak jenom sledují své vlastní následovníky. A je to jen kvůli těmto lidem, že svět zůstává tak ubohý, chorý a hloupý.

A přicházeli také jiní... Mustafa odpovídal těm nevinným lidem, kteří mu říkali: "Odpusť nám, my jsme tě vídávali, ale tvou tvář jsme uviděli teprve teď. Jaké je to neštěstí, že dnešní den je dnem loučení. Byl jsi tu s námi dvanáct let a my jsme si mysleli, že jsi jen snílek. Odpusť nám. Neodcházej. Zůstaň s námi ještě chvilku. Poděl se s námi o svou pravdu; my jsme teď připraveni."

Ale pak dorazili oni, ti slepí, hluší, vzdělaní. A protože všichni jednodušší lidé, jejich dav, byl zcela pod vlivem přítomnosti Mustafy, také ho snažně prosili, ale pouze z pokrytectví. Jejich otázky nebyly opravdové; nepřicházeli od srdce. Měly jenom ukázat ostatním lidem, "nejenom vy jste ho poznali, my jsme ho také rozpoznali." Vždycky chtějí jen přesvědčit lidi, že: "My jsem před vámi."

Ale Mustafa se nedá podvésti.

...ale on jim neodpovídal... spíše naopak: jen schýlil hlavu a ti, kdo stáli blízko viděli jak mu na hruď kanou slzy.

Tyto slzy jsou jeho odpovědí těm lidem, kteří stále ještě předstírají: v okamžiku loučení - kdy oni nekultivovaní, necivilizovaní a chudí jej poznali - tito ho stále ještě nepoznávají a nemohou vidět. Moc zaslepuje, vzdělanost zaslepuje.

Mustafa pláče, slzy padají na jeho hruď ze soucitu - "Jací to lidé vedou tento svět?"

Guvernér Kalifornie se chtěl se mnou setkat.

Poslal ke mně posla. Já mu řekl: "Ale já jsem tady, proč vás ke mně posílal, měl přijít raději sám. Co mu v tom brání? Kdybych ho chtěl vidět já, šel bych k němu a zaklepal na jeho dveře."

Žena, která doprovázela posla řekla, "ale on je guvernér."

Já na to řekl, "I kdyby byl Bohem, když se chce se mnou setkat, musí přijít. Ale moc, prestiž, úctyhodnost... Jeden president Indie, Jakir Hussain, jednou poslal zprávu po nejstarším členu parlamentu Seth Govindasovi, jehož jsem byl hostem. Snažil se mne přemluvit k návštěvě. Ale já mu řekl: "Zapomeň na to, když mne chce vidět, ať přijde a navštíví mne on. Já jsem k dispozici, ale nemám žádný zájem na tom jít k němu do presidentského domu."

On na to řekl, "Ty tomu nerozumíš, on nám může strašně pomoci."

Řekl jsem: "V celém svém životě jsem důvěřoval existenci, ne pomoci někoho jiného.

Ve skutečnosti, to byl pro něj velký problém, protože kdyby se mu podařilo mne přivést k presidentovi, potěšil by jej. Ale tím, že jsem prostě odmítnul, byl zděšen: "Jak já mu to jenom řeknu?"

Na to jsem odvětil: "Opakuj přesně moje slova," že je to vždycky ten žíznivý, kdo přichází ke studni. Není to studna, která běhá za žíznivými lidmi. Tou žíznící osobou může být i president, není důležité zda je to žebrák nebo vládce. Kdokoliv má žízeň musí přijít ke studni.

Já jsem také plakal, protože jsem se setkal s tolika slepými lidmi. Mojí vlastní sanjasinové se mne snažili přesvědčit, - jestliže guvernér, nebo předseda vlády či president tě budou mít rádi, tak ti nízcí otravové, policejní komisaři a podobní tě nebudou obtěžovat. Naopak budou tě vítat.

Já řekl, "nejsem obchodníkem."

Můj otec mi často říkával, "Víš dobře, že není správné, když spíš, přikrývat si hlavu dekou, je to nehygienické. Já řekl. "Já vím, ale já nemám žádný vhodnější čas na pláč."

V temnotě noci, schovaný pod dekou mohu plakat a naříkat do plnosti svého srdce, když se tak dívám na všechny hlouposti, které se dějí okolo mne. A řeknete-li těmto lidem, "vy jste důvodem toho, proč je peklo na zemi," jsou popuzeni a zlobí se.

A dokonce se chtějí mstít. Já se nyní mohu domáhat práva, že nikdo nikdy v historii člověka neměl tolik nepřátel jako mám já.

To je opravdu velké vyznamenání. A já jsem nikomu nikdy neublížil.

Všechno mé úsilí směřovalo vždy k tomu vás probudit, odevzdat vám poselství, které nesu v srdci. Chci se s vámi podělit o svou tichost, o mou blaženost. A lidé jsou popuzeni, rozzlobeni. Skoro všechny země světa se rozhodly, že nesmím vstoupit na jejich půdu. Domníval jsem se, že snad moje vlastní země se bude chovat jinak. Ale mýlil jsem se.

Hlupáci jsou hlupáci a nezáleží na tom jaké národnosti. Byl jsem v Bombaji. Jeden vůdce, prezident jedné velice mocné politické strany, napsal dopis předsedovi vlády a poslal mi kopii.

V dopise bylo psáno, že moje přítomnost v Bombaji znečišťuje atmosféru. Já řekl, "můj bože, může někdo znečistit Bombaj, nejhorší a nejšpinavější město na světě?..." Byl jsem tam 4 měsíce, nešel jsem ven ani jednou, nepodíval jsem se z okna, zůstával jsem stále v jedné uzavřené místnosti. Ale i tak můžete cítit... jakoby jste seděli na záchodě. To je Bombaj. Začal jsem o tom přemýšlet, jak bych mohl Bombaj ještě o trochu víc znečistit. Ale musím se omluvit, nic jsem nevymyslel. Je to nemožné.

Jednomu z mých sanjasinů, v jehož domě jsem byl hostem po čtyři měsíce bylo vyhrožováno. Nepůjdu-li ihned z jeho domu, jeho rodina a celý dům bude vypálen.

Člověk se někdy ptá, zda-li má plakat nebo se smát.

Někdo každý den telefonoval - "kdy konečně přijedeš do Puny?" Jsem policejním úředníkem a zajímám se o to, jak ti zajistit ochranu. Informovali jsme se u bombajské policie i u punské, ale všude nám řekli, že nikdo nevolal, někdo to jen předstíral. Měl jsem dorazit do Puny již před týdnem, ale můj hostitel si dělal takové starosti, že žádal o mou ochranu. V sobotu večer jej policie informovala: "My vám můžeme zajistit ochranu až do Thany. Odtud budete muset žádat o ochranu policii jiné oblasti a odtamtud o ochranu do Puny." Řekl jsem svému hostiteli, " nedělej si starosti. Raději nežádej o ochranu zrovna tyto lidi." Odpověděl: "Co tím myslíš?"

Když jsem byl zatčen v Americe, dali mi pouta a těžký řetěz okolo pasu a na nohy. Nemohl jsem ani chodit. Měli strach, že by na okrajích silnice mohli být shromážděni lidé a já bych zvedl ruce, abych je mohl pozdravit. Takže tam dali ještě další řetěz, který spojoval pouta na mých rukou s řetězem okolo pasu, abych nemohl pohybovat rukama. A jejich auta pak projížděla šíleně rychle, protože lidé se skutečně shromáždili okolo silnice volali, jásali a ukazovali nám znamení vítězství. A pak jsem pochopil, proč tak spěchali. Všude okolo byli fotografové a novináři a když by vyšlo najevo, že lidé okolo mne všude zdraví a oni mne zatkli bez zatykače, projevilo by se hned, že celé jejich povídání o demokracii je nesmysl. Neustálá propaganda o individualitě, svobodě vyjádření je jenom snahou oklamat celý svět.

Policejní úředník americké vlády, který seděl na předním sedadle auta, když mne vezli do věznice řekl, "tady budete úplně v bezpečí." A já řekl, "a co bude s vámi? Jestliže býti spoután a eskortován je bezpečí, proč to tedy neuděláte vašemu presidentu a guvernérům, vždyť jejich životy jsou v neustálém nebezpečí?"

V Americe dvacet procent presidentů podlehlo atentátům, tak je zabezpečte ve vězeních! A nevyprávějte mi další nesmysly.

Abych se vyhnul policejní ochraně, kterou tak dobře znám, raději jsme se přestěhovali z Bombaje v noci ze soboty na neděli. Můj hostitel váhal. Až další den ráno ho přesvědčilo, když byl jeho dům obklopen patnácti policisty s ostře nabitými zbraněmi.

Jel raději se mnou a jeho rodina ho informovala: "Policie obklíčila dům, jsme skoro jako zatčení a my jim řekli, že Bhagvan už v noci opustil dům. Ale my jsme přece žádali o vaši ochranu? Proč jste tady dnes v takové síle, když jsme chtěli jen pět mužů v civilu?"

Ale obklíčeni zůstali celý den. Nakonec uvěřili, že v domě už nejsem. Velitel řekl synovi mého hostitele: "Bhagvan nás oklamal. Zvláštní, že? My jsme žádali o ochranu, ale jestliže ji nechceme, nemůžete nám ji vnucovat." My vás budeme ochraňovat, jestli chcete nebo ne. Dorazili jsme do Puny ve čtyři hodiny ráno a během tří hodin už tady byla policie. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem dva policisty ve své ložnici.

Řekl jsem: "Já nikdy nemám sny a už vůbec ne noční můry, jak jste se dostali dovnitř? Máte nějaký příkaz k prohlídce? "Neměli ho. " Tak jak jste se mohli dostat do mé soukromé ložnice? Oni řekli: "Musíme vám doručit příkaz k vyhoštění."

Někdy se člověk diví, zdali nemluví ze snu. Tohle jsou ochránci lidu? Služebníci národa, které platíme? Mají se chovat jako služebníci, ale chovají se jako páni.

Řekl jsem: "Nespáchal jsem žádný zločin. Jenom jsem se zde prospal tři hodiny, to je zločin?"

Jeden z nich řekl: "Jste kontroverzní osobou a policejní komisař má ten pocit, že vaše přítomnost může vyprovokovat násilí ve městě." Tito lidé si ani neuvědomují, že jsem zde v punském ašrámu žil sedm let a v městě nebylo nikdy vyprovokováno žádné násilí? Jaké chtějí ještě důkazy? Naopak, jeden člověk z tohoto města se mne snažil zabít, spáchat na mne atentát. Před desetitisíci sanjasiny a dvaceti policejními úředníky po mně hodil nůž během ranního diskursu. Bylo by skoro nemožné prohrát u soudu, kdybychom ho chtěli. Deset tisíc očitých svědků a dvacet policejních úředníků pohromadě zřídka jako svědky najdete! Přesto byl tento soudní případ stornován a nikdy k soudu nedošlo. Toto je naše policie. Chtějí-li zachovat klid ve městě, měli vyhostit toho muže, který na mě chtěl spáchat atentát. Další den šel můj obhájce navštívit policejního komisaře a byl velice překvapen. Na jeho kalendáři bylo napsáno jméno stejného muže, který na mne chtěl spáchat atentát. Zdá se, že se skrýval za celou touto věcí. A to už jsem zde byl dva dny a stále se žádné násilí ve městě nekonalo. Po sedm let mého pobytu v Puně, jsem do města vstoupil z nutnosti jen čtyřikrát. Můj otec umíral v nemocnici a proto jsem musel jít. Pak byl zase jeden z mých sanjasinů v nemocnici v komatu a opět jsem musel jít. Všechny tyto čtyři návštěvy byly do nemocnice za umírajícími. Jinak jsem byl stále je v ašrámu. Seděnímve své místnosti, jak jsem mohl způsobit nějaké násilí ve městě?

A vzhledem k tomu vyhoštění jsem řekl, "mým zločinem bylo, že jsem kontroverzní, ale můžete mi říci, existoval-li kdy člověk, který byl inteligentní a nebyl kontroverzní? Být kontroversní přece není zločinem. Ve skutečnosti celé evoluce lidského vědomí je závislá na kontroverzních lidech, jako je Ježíš, Budha, Mahavíra, Zarthustra." Oni jen měli štěstí, že se nikdy nepokoušeli dostat do Puny.

Toto město je prokleté. Protože toto město zavraždilo Mahatma Ghandiho a toto město se snažilo zavraždit i mě. A oni se snaží mi říkat, že já jsem kontroverzní a nebezpečný. A ani se za to nestydí.

Mahatma Ghandi byl zavražděn stejnou skupinou lidí, kteří se snažili spáchat atentát na mne. Po celá přicházející století bude Puna známa jako město vrahů.

Jedině proto, že ten policejní úředník si nevymyslel už žádný důvod, mne teď nevidíte spoutaného ve vězení. Jen proto, že jem dělal něco zcela nebývalého. Policejní úředník se choval nesprávně. Já ležel v posteli a on na mne prostě hodil onen příkaz. Takové nelidské chování se nedá tolerovat. Okamžitě jsem ho roztrhal, zahodil ho a řekl policejnímu komisaři: "A nyní to jdi říci svým nadřízeným. Já vím, že příkaz od vlády se nezahazuje, ale existují hranice! Zákon má ukázat lidskost a respekt vůči lidským bytostem. Jedině potom může očekávat respekt i od ostatních a oni jsou našimi služebníky, my platíme na ně daně a oni se chovají jako páni."

Bylo to od Mustafy správné, že jim neodpověděl; nezaslouží si to. Ale já jsem jiný člověk než Mustafa.

Jen schýlil hlavu... tohle já nikdy neudělám! Vy můžete mou hlavu uříznout, ale já ji nesehnu.

A ti kdo stáli blízko viděli, jak mu na hruď kanou slzy.

Pravda je, že já také pláču a naříkám nad lidstvem.

Ale já pláču v temnotě, v úkrytu. Nechci, abyste viděli mé slzy. Protože mé slzy by pro vás byly velkou bolestí a ranou.

Vy jste slyšeli jen mé písně, ale moje oči mají také slzné žlázy.

Ale tyto slzy jsou jen pro ty slepé a hluché, pro všechny kategorie hlupáků.

Mustafa a lidé pak došli k velkému náměstí před chrámem.

Každé prohlášení Chalila Džibrána je významné. Proč právě do chrámu? Všude na světě jsou tisíce chrámů, kostelů a mešit a lidé tam chodí, aby se modlili. Jejich modlitby jsou jako slova opakovaná papoušky; ani neznají význam oněch slov.

Význam chrámu je zcela odlišný. Znamená to, že když někdo, jako Mustafa, se dostane zpátky domů, potom je chrám tím pravým místem, kde to lze prohlásit. Jakmile Mustafa vstoupí do chrámu, stane se zasvěceným. Ale bez Mustafy je chrám jen domem prázdným, bezvýznamným.

Mustafa a lidé pak došli k velkému náměstí před chrámem...

Měli byste vstoupit do chrámu jedině, když si to zasloužíte. Když jste si na to vydělali. Když cítíte, že máte něco, o co byste se mohli podělit; něco posvátného, co patří onomu prostoru za hranicemi naší představivosti.

Tam vyšla ze svatyně žena jménem Mitra, byla to věštkyně...

Mimochodem chtěl bych vás upozornit na to, že Chalil Džibrán, je jeden z mála lidí, který tvrdí, že žena je mnohem blíže posvátnému než muž. Protože je více srdcem než hlavou. Ona ví, jak milovat. Pokud nevíte-li, jak milovat, jak můžete vědět jak se modlit. Motlitba je nejčistší formou lásky.

Láska, která není nikomu adresována. Láska vůči všemu. A Mitra byla věštkyní. Chalil Džibrán by nikdy neměl být zapomenut už jen proto, že vzdává úctu a uznání ženám. Všichni vaši tzv. nábožní vůdci světa, ženy jen ponižovali. I ten největší z nich, kterého přes některé výhrady velmi ctím, - Gothama Buddha, který je zajisté nejvyšším dosaženým vrcholem ani on neměl respekt vůči ženám. Roky nestále odmítal zasvětit ženy. A nakonec po dvaceti letech nestálého odmítání, urážení a ponižování si to musel rozmyslet. Stala se zvláštní situace, které se musel poddat a akceptovat ženy, které chtěly býti zasvěceny. Určitě se v té chvíli velmi zdráhal, Musel souhlasit jedině proto, že ona žena byla téměř jeho matkou. Jeho vlastní matka zemřela při porodu.

Mladší sestra jeho matky se neprovdala nikdy jen proto, aby se mohla starat o tohle charismatické dítě hned od začátku. Všichni astrologové a věštci prohlásili, že se buď stane vládcem celého světa, anebo se vzdá světa a stane se nejosvícenějším člověkem, jakého lidstvo kdy poznalo.

Tato žena toto dítě vychovala. Starala se o něj a obětovala mu celý život. Zůstala raději neprovdána, aby mohla dávat všechnu svou lásku Gothamu Buddhovi. A když tato stará žena přišla a žádala o zasvěcení, nastalo obrovské ticho, veliký okamžik rozhodnutí. Dvacet let to neustále odmítal, ale nemohl odmítnout tuto ženu, která obětovala celý svůj život jen pro něj. A on že by pro ni nemohl udělat ani tak málo jako je zasvěcení do sanjasu? Odmítavě ji zasvětil. A proč říkám odmítavě? Protože ihned potom prohlásil. "Moje náboženství bylo na cestě, aby vytrvalo alespoň pět tisíc let. Ale teď potrvá jen pět set let, protože se ho nyní mohou účastnit i ženy." Jako by žena byla chorobou. Jako by Buddhovo náboženství nebylo dost zdravé, nemělo dost síly, aby zůstalo naživu pět tisíc let. To, že do něj nyní vstoupila žena, jako by znamenalo, že jeho náboženství dostalo rakovinu.

Takové ošklivé prohlášení! A totéž je s Mahavírou, Ježíšem, Mohamedem i s Mojžíšem. A to jsou ti nejokřídlenější z těch, kteří se vydali ke hvězdám.

Chalil Džibrán měl daleko humánnější vhled do věci.

Všechna náboženství měla své věštce. Ale Mitra je věštkyní.

A onen důvod, který Mustafa uvádí, by měl být porozuměn velice pozorně a uchován v nejhlubším koutku vaší bytosti.

Pohlédl na ni s nevýslovnou něhou, neboť ona to byla, která ho vyhledala první a uvěřila v něho, když byl v jejich městě sotva jeden den.

Po dvanáct let byl ve městě a ona jediná ho rozpoznala dokonce hned první den, kdy přišel.

Lidé se mne stále ptají: "Jak to, že máš tolik ženských sanjasinů?" Jakoby sanjas měl něco společného s pohlavím.

Sanjas se týká duše! A žena je mnohem otevřenější a dostupnější, protože zná více lásku než logiku. Zákon lásky je nejvyšším zákonem v životě; všechny zákony, které jsou založeny na logice jsou nízké.

Muž potřebuje být intelektuálně přesvědčován. Mám miliony sanjasinů a z toho je 75% žen a 25% mužů. Je to vzácný úkaz, nikdo předtím jim to nedovolil. Muž musí být nejprve logicky přesvědčen; začíná úplně zezdola a pak putuje po dlouhém žebříku k lásce.

Láska je absolutně za hranicemi logiky, proměňuje logiku. Dokonce moji vlastní sanjasinové se někdy nechají přesvědčit, "tento člověk má asi pravdu; cokoliv říká se zdá být podstatné". Ale snaží se být pokud možno skeptičtí. A když je konečně jejich skepse a pochybnost odbourána a tlustá vrstva intelektuality je odstraněna, je jejich srdce dosažitelné.

Ale žena, ta se nejprve do mě zamiluje a potom teprve začne myslet. Cokoliv říká, musí být pravdou. Jak by se mohl mýlit?"

Jejich přístup k věci je úplně jiný. Muž si vybral dlouhou cestu, zbytečně dlouhou, ale jak mužně to vypadá, když je to obtížné, tvrdé. A on se vydává na těžkou dlouhou cestu, aby se pak vrátil ke mně. Žena si vybere zkratku - stezku lásky. Je to jen jeden krok. Ani to nevyžaduje krok druhý. Jeden krok a už jsi na místě. A tohle říkám jen pro to, abyste byli trochu schopni porozumět. Kdybych vám řekl, co se opravdu odehrává, nmusel bych říci, že to často není ani jediný krok.

Muž musí udělat mnoho kroků, míle po míli, aby se vrátil domů - unavený, vyčerpaný, smutný. Proto všichni svatí vypadají tak smutně. Víte, jak se jim říká v Anglii ? Visící psí tváře. Určitě krásní lidé, ale zbytečně pobíhající, aby našli to místo, kde už odjakživa byli.

Takže, abych řekl absolutní pravdu, žena nepotřebuje udělat ani jeden krok. Je to pravda s velkým Pé, která udělá krok naproti ženě; žena se prostě zamiluje a její domov došel k ní. Už tam vždycky byla, láska jenom otevřela její oči.

Almitra byla první, která rozpoznala, že Mustafa náleží k onomu druhému břehu, že je zde cizincem. Ne že by o nějaké lodi jenom snil - on je tak pomilováníhodný, tak krásný, že nemůže ani na chviličku pochybovat o tom, jestli sní nebo nesní. V její hluboké lásce se její sen stane skutečností. Ona loď, jež měla dorazit za dvanáct let, přijela pro Mitru už onen první den. Těch dvanáct let pro ni neexistuje.

Lidé se mne ptají, proč tolik žen se stalo sanjasiny. Je to jednoduché:protože jsou ženami, znají jen jednu řeč lásky a srdce.

I pozdravila ho a řekla... tady vidíte ten rozdíl. Oni lidé, kteří rozpoznali Mustafu onoho dne, kdy rozloučení bylo nevyhnutelné, si najednou uvědomili, kolik promeškali ­ nepoznali, že mezi nimi byl člověk Mesiáš. Bylo tu poselství z druhého břehu, ale oni byli slepí a hluší. Teď už je pozdě.

Takže nyní říkají:" Pozdrž se ještě trošku, jenom maličko. Ještě jsme neměli příležitost ochutnat tvou pravdu a nebylo nám dáno píti z tvých očí. Ať se na nás snese trochu více tvého půvabu. Ale Mitra říká něco úplně jiného.

Proroku boží, hledači nejzašší pravdy, dlouho jsi pátral v dálavách po své lodi. Nyní tvá loď připlula a ty musíš nutně odejít.

Jenom láska to může vidět. Mysl je chamtivá. Všichni lidé, kteří říkají, "pozdrž se ještě chvíli" ... já vám říkám, kdyby s nimi Mustafa souhlasil, za chvíli by na něj zase zapomenuli. Zase ho vezmou jako samozřejmost, .." ach není proč spěchat ...jeho loď dojede ještě jednou, zase ho můžeme přesvědčit, aby zde zůstal."

Člověk žije v zítřcích, které nikdy nepřijdou. Mysl nemá žádný kontakt k přítomnosti. Bud žije v minulosti nebo žije v budoucnosti. Oni jsou šokováni: Nemohli ho rozpoznat a uplynulo dvanáct let, jaká to ztráta. A oni také poznávají, že možná, kdyby zůstal, oni zítra nebo pozítří mohli porozumět jeho pravdě, jeho zážitku. Ale já opakuji znovu, kdyby zůstal Mustafa s nimi, zase ho zapomenou. Ale Mitra mu říká, je to tvrdé, bolí to, ale není jiné cesty, čekal jsi dost dlouho. Dal jsi těmto lidem dost možností. Nyní musíš nutně odejít.

Hluboká je tvá touha po zemi tvých vzpomínek a po místě tvých niternějších tužeb. Naše láska by tě neměla poutat a naše potřeby zdržovat.

Toto je krása lásky, že dává svobodu. Toto je kritériem toho, zdali milujete, či ne. Brání - li vám láska ve vašem růstu, není to láska. Láska bude možná trpět, ale nebude žárlit, nebude závazkem.

Ale Mitra říká :"Naše láska by Tě neměla poutat a naše potřeby zdržovat." Určitě tě potřebujeme, ale ty jsi tady byl po dvanáct let - to už stačí. My jsme tě ignorovali. Možná, že tito lidé nejsou žízniví. Tak si radši nevšímej modliteb těchto lidí, prosících, abys zůstal s námi.

Já vím, hluboká je tvá touha po zemi tvých vzpomínek a hluboká je tvá láska vůči lidem, ale cokoli jsi mohl dělat, již jsi udělal. Rádi by jsme, abys tady zůstal, ale láska by tě neměla vázat - my tě potřebujeme, ale je vinno naše nevědomí, že jsme tě propásli - ani naše potřeby by tě neměly zdržovat.

Přesto však tě žádáme, abys dříve, než nás opustíš, k nám promluvil a podaroval nás svou pravdou. Nechceme, abys zde zůstal.Nechceme, abychom se pro tebe stali vězením, jenom kvůli našim potřebám a kvůli naší lásce a kvůli tvému soucitu. Ale udělej aspoň tolik, než odjedeš, podaruj nás svou pravdou.

Nezapomeňte, pravda je vždycky individuální, neexistuje žádná pravda kolektivní mysli, pravda davu. Dav vlastní jenom lži - hinduismus, džinismus, budhismus, mohamedánství.

Dav má jenom lži.

Pravda je vždy individuální.

Je zažívána v nejniternějším jádru tvého bytí - tam, kam nemůžeš nikoho vzít sebou. Nemůžeš tam vzít sebou ani osobu, kterou miluješ, nemůžeš tam vzít tvého nejlepšího přítele. Musíš tam jít sám. A jedině v tvé samotě se odehraje realizace. A jelikož se tato realizace odehrává v individuu, jedinci, není zapotřebí žádného organizovaného náboženství.

Nábožnosti ano, té je zapotřebí, neorganizované, dostupné každému jedinci dle jeho vlastního potencionálu, dle jeho možností.

Opravdu humánní společnost, skutečná civilizace dovolí každé osobnosti, aby hledala a pátrala a nalezla vlastní pravdu. Pravda Gotáma Buddhy ti neposlouží. Také moje pravda ti bude bez užitku. Nanejvýš člověk, který realizoval svoji pravdu ti může jenom dodat jistotu, že pravda není jenom hypotézou; že je to skutečnost, že transformuje lidi.

Nemohu vám dát moji pravdu. Ale moje přítomnost vám může pomoci na vnitřní cestě směrem k nejsvatější svatyni.

Ale žena myslí jiným způsobem než muž, protože její myšlení se nezakládá na myšlenkách, ale na pocitech. Proč to říkám ? Protože ona říká:

"A my ji předáme svým dětem, a ty opět svým dětem."

Není to z chamtivosti.

A tyto děti opět svým dětem a pravda nezahyne.

Chceme, aby tvůj plamen zůstal živý. My ho budeme předávat dále od srdce k srdci.

Ve své samotě jsi sledoval naše dny a ve svém bdění jsi naslouchal pláči a smíchu našeho spánku. Ona říká: "Pozoroval jsi, jak se smějeme a spíme zároveň, mluvíme ze spánku. Vše, co jsme dělali, jsme dělali ve spánku. My jsme si nebyli vědomi toho, co se dělo."

A sděl nám Proto nám nyní prozraď, co v nás je.vše, co ti bylo sděleno o tom, co je mezi zrozením a smrtí.

Nesmírně významná otázka: Co je mezi zrozením a smrtí?

To je tvůj životní princip - mezi zrozením a smrtí je Bůh. Ale protože spíte, nikdy si tom neuvědomíte. Narodíte se a zemřete, aniž byste se dozvěděli, co je mezi těmito dvěma událostmi. A mezi nimi je vaše pravda.

A on odpověděl:

"Lidé orfalský o čem jiném mohu mluvit, než o tom, čím jsou nyní naplněny vaše duše.

Každý mistr vás prostě jenom budí do vaší vlastní skutečnosti. Budí vás k vaší vlastní pravdě. Nedává vám nic.

Vy už to máte. Vy jste se jenom ještě nezačali dívat dovnitř.

Trošku ticha, trošku meditativnosti a začnete odhalovat sami sebe. Pravda je vnitřní odhalení.

Mustafa má pravdu když říká... o čem jiném mohu mluvit, než o tom, čím jsou nyní naplněny vaše duše.

Já ten plamen vidím, ale vy se nedíváte dovnitř. Jen zavřete oči a podívejte se tam. Kopejte hlouběji a hlouběji. Dokud se nedostanete až k vodám věčného života.

Přihlásit se

Chceš upozornění na Osho akce?
Pozvánky na Osho akce:
14.12.2017 OSHO Love Praha Ha Devageet osobní zubař Osho – přednáška o sebeléčení a sebetransformaci. Mimo jiné bude mluvit i o dentálních schůzkách a práci s Osho na jeho vlastním probuzení, o lásce a o vědomí, o meditací.Představí Transomatický Dialog -techniku pro rozpomenutí se.
15.12.2017 Lažany, 15.-17.12.2017 Meditační vikend s Amar v Karavanserai. Je to skvělá příležitost ponořit se do vnitřní hloubky. Použijeme Oshovy aktivní meditace a také tiché meditace. Společně vytvoříme denní program, v němž bude prostor pro vaše přání.
15.12.2017 OSHO Love Praha Ha OSHO No Mind: 7-denní meditativní terapie v běžném životě.Skvělá příležitost očistit mysl od nánosů každodenního života a tak vstoupit do hlubokého ticha za myslí. Je to jedna z technik, která nám umožňuje osvobodit se od závislosti na potřebě terapeuta.
22.12.2017 OSHO Love Praha Ha Devageet osobní zubař Osho – přednáška o sebeléčení a sebetransformaci. Mimo jiné bude mluvit i o dentálních schůzkách a práci s Osho na jeho vlastním probuzení, o lásce a o vědomí, o meditací.Představí Transomatický Dialog -techniku pro rozpomenutí se.
27.12.2017 Osho ShangriLa Porod. 27.12.2017 -1.1.2018 Lektor: Bhagat, cena: 7150
31.12.2017 OSHO Love Praha Ha OSHO Love Silvestr: „no East, no West, we are One“ Spolu s přáteli z jiných kultur a jiných jazyků vás zveme na oslavu. Ochutnávka OSHO meditativních terapií, meditace: Kundaliní, Večerní setkání s Oshem, Půlnoční most. A spousta muziky, tance, sdílení.
07.01.2018 Praha 1 Meditativní terapie OSHO Born Again! 7-denní proces (2h denně od 19:00), při kterém se znovu spojíte s dětskými kvalitami jako spontánnost, radost, ticho, vitalita, zvědavost hravost. Během druhé hodiny budete sedět v tichu.
10.01.2018 OSMC Lažánky UMĚNÍ ODPUSTIT-tantrický trénink. Pracujte na svém vztahu, tvořte lásku a harmonii. Jak opravdu odpustit sobě i partnerovi. Prožijete způsoby hlubokého odpuštění a naučíte se posvátný rituál Išta deva tantra, který osvobozuje.
19.01.2018 Lažany 19.-21.1.2018 Meditační vikend s Amar v Karavanserai. Je to skvělá příležitost ponořit se do vnitřní hloubky. Použijeme Oshovy aktivní meditace a také tiché meditace. Společně vytvoříme denní program, v němž bude prostor pro vaše přání.
09.02.2018 Osho ShangriLa NLP Practitioner a hypnóza podle Ericksona - výcvik. zahájení 9.-14.2. Lektor: Bhagat, cena: zašleme podrobnosti na požádání
16.02.2018 Osho ShangriLa Oceánská matka. 16.-18.2. Lektor: Sananda, cena: 3250
zobrazit všechny pozvánky na Osho akce