Mesiáš. Komentáře mystika Osha ke knize Chalíla Džibrána "Prorok"

<   1 2 3 4 5 6 7   >

Rozprava čtvrtá. Teprve v hodině loučení.

10. leden 1987, večer

A když vstoupil do města, všechen lid mu šel v ústrety, a volal k němu jakoby jediným hlasem.

A v předu stáli starší obce a říkali: Neodcházej nám ještě.

Byl jsi polednem v našem šeření a tvé mládí nám dalo sny ke snění.

Nejsi mezi námi cizincem ani hostem, jsi náš syn, náš hluboce milovaný.

Nedopusť, aby již nyní naše zraky hladověly po tvé tváři.

A kněží a kněžky mu říkali:

Kéž nás teď nerozdělí vlny moře, a léta, která jsi strávil s námi, ať se nestanou jen vzpomínkou.

Chodil jsi mezi námi jako duch a tvůj stín byl světlem na našich tvářích.

Mnoho jsme tě milovali. Ale naše láska byla beze slov a byla zastřena závoji.

Nyní však k tobě hlasitě volá a chtěla by před tebou stanout odhalena.

A vždycky tomu tak bylo, protože láska poznává svou vlastní hloubku teprve v hodině odloučení.

Ve jménu Mustafy zde Chalil Džibrán podává samou esenci mysticismu. Nekáže žádné náboženství. Káže esenci náboženství.

Ve skutečnosti, právě existence tři sta různých náboženství na světě definitivně dokazuje, že člověk ztratil schopnost porozumět duši náboženství. Nemůže existovat tři sta různých druhů chemií - dokonce ani tři, nemůže existovat tři sta různých matematik. V objektivním světě je nám jasné, že věda je jenom jedna. Ale znělo by nám hloupě říkat hinduistická věda, mohamedánská věda, křesťanská fyzika, dženská matematika. Přesně to, se ale děje s náboženstvím.

Avšak nábožnost je duší vás samých. Vaším nitrem a subjektivitou. Jak je možné, že vzniklo tolik náboženství? Může existovat jen jedna nábožnost - religiozita. Ani to nebudu nazývat náboženstvím z jednoduchého důvodu, že v okamžiku, kdy používáte podstatné slovo, zastavuje se veškerý růst. "Náboženství" znamená, že něco dosáhlo bodu zastavení. Zatímco skutečná nábožnost nebo religiozita znamená něco, co neustále roste, kvete. Přináší nové prostory a nová tajemství, o kterých jste předtím ani nesnili.

Náboženství je samou řekou existence.

Nezná žádný počátek, nezná žádný konec.

Všechna náboženství jsou proti mně zaujaty z jednoduchého důvodu. Já totiž obnažuji jejich falešnost, jejich podvody a masky.

Proto si Chalil Džibrán vybral jméno Mustafa, protože do něj mohl vložit všechny osobní zážitky a zkušenosti všech mystiků světa - minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Člověk je omezen už tím, že se narodil do omezené společnosti. Byl podmíněn svými rodiči, jako hindů, mohamedán nebo křesťan. Mustafa se nenarodil žádným rodičům, nenarodil se vůbec, on prostě neexistuje. Mustafa je prostě jen symbolem všech těch plamenů, které dosáhli svého probuzení, zatímco my stále spali.

Mustafa reprezentuje centrální jádro ryzí religiozity. Nezapomeňte na toto. Nekáže žádné náboženství. A to byl hlavní důvod, proč mu nikdo před jeho odchodem nerozuměl. Nikdo mu nedůvěřoval. Protože nebyl hindem - hindové ho nemohli přijmout. Nebyl ani mohamedánem a tak ani oni si ho nemohli přivlastnit. Nenáleží k žádnému organizovanému náboženství.

Porozumění Chalila Džibrána je tak hluboké, že raději než by zvolil historickou osobu, zvolil historické jméno - mnohoznačné a veliké, které nikomu nepatří. Ale každý může náležet k němu.

A to je také má pozice. Samozřejmě je obtížnější než Mustafova. On nemůže býti uvězněn, Mustafa nemůže býti otráven ani ukřižován, protože Mustafa je jenom myšlenkou. A přesto že byl tím nejryzejším výrazem nejniternějšího zážitku, který je vůbec možný, nebyl odsuzován. Nebyl ukamenován, jenom si ho nevšímali - on byl jen "snílek".

Ale když nadešel čas jeho odchodu a když se jeho sen ukázal býti skutečností, všechno se změnilo.

A když vstoupil do města všechen lid mu šel v ústrety.

Všichni lidé, bez rozdílů ideologií, teologií, filozofií; bez všech svých triviálních odlišností. Tento čas neměl být promeškán. Zapomínají, že jsou mohamedány, křesťany nebo židy. Tento člověk od nich odchází. A to o čem hovořil dvanáct let a nikdo tomu nevěřil, je nyní skutečností. Nikdo to nemůže popřít... Všechen lid mu šel v ústrety a volal k němu jakoby jedním hlasem...

Oni zmeškali, žil mezi nimi dvanáct let a nemohli ho rozpoznat. Stále na něm nacházeli chyby a pomalu si jej přestávali všímat. Mluví jen nesmysly, kdo kdy slyšel o tom, že nastane den, kdy tě existence bude vítat? Že přijde den, kdy celá existence bude tančit, protože ty objevíš tajemství existence a smrti. Nalezneš zlatý klíč k bráně boží.

Naříkali všichni jakoby jedním hlasem a upínali se k němu. Kdyby se byli s ním smáli jedním hlasem, svět by byl úplně jiný - bez válek, bez konfliktů, bez diskriminací, ale oni dohromady plakali, protože promeškali svůj čas.

Máte-li dost štěstí, abyste našli mistra, nepromeškejte ani jeden okamžik, dovolte mu, aby ve vás tančil, dovolte mu, aby se skrze vás smál, jednohlasně a pak se tato zem bude moci stát rájem. Ale naneštěstí jsme všichni slepí a nemůžeme to vidět.

A vpředu stáli starší obce a říkali... Tato slova se neustále odrážejí v mém srdci - písně oněch dní, kdy lidstvo ještě bylo nevinné, neexistovaly národy a lidé byli volní jako ptáci na obloze. Představte si jenom ptáka, který sebou musí mít pas a musí shánět víza, alespoň na šest týdnů...

Člověk byl mnohem krásnější, pokud měl méně vědomostí a byl mnohem upřímnější, autentický a nevinný jako dítě. My žijeme velice korumpovaný, znečištěný život plný předsudků. Teď již nepřijdou žádní starší. Mustafové se ještě vyskytují, ale místo přicházejících starších obce, přicházejí policejní komisaři. Nepřicházejí ho vítat, ale předat mu povel k vyhoštění, "Musíte opustit toto místo do třiceti minut."

Člověk sice stárne, ale nestává se dospělým. Nestává se nevinnějším, schopnějším hlubšího vhledu do věcí.

Slova Chalila Džibrána náleží dětství lidstva. Protože oni říkají

Neodcházej nám ještě... teď když jsme tě konečně rozpoznali odcházíš, nebuď tak neúprosný, měj soucit. Teď jsme ochotni ti naslouchat, a ty nás opouštíš. Neodcházej nám ještě, protože my stále ještě putujeme v naši temnotě, žárlivosti, hněvu, strachu, úzkosti - a ty už jdeš pryč? Toto by měl být okamžik příchodu! Promiň , že jsme tě neviděli, třebaže jsi strávil mezi námi dvanáct let.

Byl jsi polednem v našem šeření a tvé mládí nám dalo sny ke snění.

Nejsi mezi námi cizincem ani hostem, jsi náš syn hluboce milovaný.

Nedopusť, aby již nyní naše zraky hladověly po tvojí tváři.

Nyní jsme tě uviděli poprvé a nespatřili jsme tě jenom jako někoho z davu; teď se tvoje tvář stala tváří Boha. Tvůj odchod bude nesnesitelný... Bylo by lépe, kdybys odešel, aniž bychom tě rozpoznali. Ale nyní, když jsme spatřili tvou tvář, tvé mystérium, nyní, když jsme pozřeli do tvých očí a pocítili tvoji zář, nyní, když se nás dotkla tvoje přítomnost, rozkvetly v našich duších tisíce květin. Dej nám ještě jednu šanci - my nezůstaneme stejní. Protože ty už nejsi člověkem, kterého jsme měli trošku za blázna. Čekal na nějakou neznámou loď, o které nikdy nikdo nic neslyšel, bez jakéhokoliv důkazu, bez jakéhokoliv dopisu z onoho druhého břehu, odkud tato loď měla za určitého času a v určitém ročním období dorazit.

Ale ty jsi byl tak nevinný, ty jsi prostě jen čekal... "moje loď přijíždí". Tvoje čekání muselo těžce spočívat na srdci samého Boha. Za oněch dlouhých dob čekání jsi se stal magnetem: tohle není čas, abys nás opustil. Budeme hladovět v touze spatřit znovu tvou tvář. Kdepak tě najdeme? Prosíme, neopouštěj nás!

Takové bylo dětství lidstva... A takové stále ještě dětství je. Dítě důvěřuje, sní o neznámých zemích, doufá, není nikdy pesimistické. Nestalo-li se to dneska, stane se to zítra, ale stane se to určitě.

Mé životní motto znělo: doufej v nejlepší a očekávej nejhorší. V každém případě budeš vítězem. Buď se naplní, v  co doufáš, nebo se naplní tvoje očekávání. Ale něco se naplní určitě.

A kněží a kněžky mu říkali...

Už jen ta zmínka o kněžkách jasně naznačuje, že Mustafa hovoří o oněch zlatých prastarých časech, kdy nezáleželo na tom, zda je člověk mužem nebo ženou; i žena mohla býti kněžkou. Muž se ještě nestal šovinistou a žena byla ještě volná a svobodná a měla stejné možnosti jako muž.

Vzpomínám si na krásnou historickou skutečnost. V nejstarší knize světa, Rik-Védě je žena - Gargí. Vládce země pořádal každý rok velké setkání všech moudrých mužů i žen, aby se diskutovalo o smyslu života. Výherci vládce věnoval tisíc krásných krav. Jejich rohy byly pokryty ryzím zlatem a osázeny diamanty.

Yagnavalkya byl jedním z největších učitelů oněch dní, ale mistrem nebyl, což nebývalo příliš obvyklé. Gargí byla mystikem i mistrem, a o odměnu ji nešlo. Tisíce ostatních se dostavili již brzy ráno a diskuse začala. Yagnavalkya si byl jist svým vítězstvím, přišel pozdě, přesně tak jako každý dnešní politik. A přišel se svými pětisty žáky, aby ukázal vládci - "Nepřicházím sám! Všichni tito ostatní lidé nemají žádné žáky." Určitě byl člověkem, který uměl zahrát dobré divadlo a s jistotou, že jen on může vyhrát, což ukazuje jeho ego.

A vy jste slyšeli Mustafu říci, "A jak si mohu být jistý, že se mi podaří podělit se o mou pravdu a zkušenost?"

Ti, kdož vědí, se zdráhají. Jenom hlupáci neznají zdráhání. Protože k tomu potřebujete trochu inteligence. A jedná-li se o konečné ultimátum, mysl je tak malá a bezmocná - nemůžete si být jisti.

Jiný veliký věštec Mahavíra odpovídal na otázky velice zvláštním způsobem... nikdo jiný před ním ani po něm to nedělal. Každá otázka potřebuje odpověď, ale Mahavíra dával sedm různých odpovědí, které si vzájemně odporovaly.

Když se ho zeptali: "Existuje Bůh?" Jeho odpověď byla. "Možná, snad."

Tato odpověď nepochází z nevědomosti, ale z nekonečnosti slova Bůh a z omezenosti a bezmocnosti mysli, která se to snaží vyjádřit. Může vyjádřit najednou pouze jeden aspekt Takže Mahavíra měl jakousi logiku na sedmou. Aristoteles, otec západní logiky , je ve srovnání s Mahavírou jen malým dítětem. Jeho logika je jenom dvojitá, zná jenom ano nebo ne. Ale život je duha; nikdy si nemůžeš být tak jistý, abys řekl jen ano nebo ne. Možná, že ano. Možná, že ne.

Tak zaprvé, Mahavíra by řekl, "Možná ano, ale počkej, to byl jen jeden aspekt; řeč je velice nedokonalá, možná, že ne. I když, možná ano a ne dohromady. Ale abychom došli k závěru – možná, že ano a nedefinovatelné, možná, že ne a nedefinovatelné. Možná, že ano i ne obojí a nedefinitovatelné."

Toto je kvalita člověka, který vám chce nabídnout veškeré možné aspekty. A Bůh nemůže být uvězněn jenom v jednom slově; proto k tomu přidává ono "nedefinovatelné". Existuje ještě mnohem více aspektů, ale nechci vás zbytečně mást. Jenže on už vás pomátl!

Yagnavalkya přišel s velkou jistotou... Bylo právě poledne a slunce pálilo. Krávy stály před palácem a potily se. Jeho jistota byla jistotou člověka s mnoha vědomostmi, vskutku velkého učence. Řekl jednomu ze svých žáků, "Vezmi ty krávy a odveď je do naší komuny, proč se mají zbytečně trápit v tomto horku. Pokud jde o mé vítězství, je jisté." A tak si vzal svou výhru dokonce dříve, než vstoupil do paláce.

Hned za ním přišla Gargí. Byla sama. Seděla v tichosti během celé diskuse, a když Yagnavalkia porážel jednoho soutěžícího po druhém a pak řekl vládci "prosím tě promiň , ale mou výhru už moji žáci dávno odvedli." Gargí vstala. Možná, že by nevstala, kdyby Yagnavalkia neukázal tak nabubřelou jistotu.

Gargí řekla, "Počkej, všechny jsi porazil, protože náleží ke stejné kategorii lidí jako ty; mají mnoho vědomostí. Nedokázal jsi, že máš pravdu, ale pouze, že jsi více učený a máš více vědomostí. Ale to ještě neznamená, že znáš pravdu. Já jsem jen tiše seděla a pozorovala. Dosáhne-li někdo výšek pravdy, tak není zapotřebí, abych mluvila. Ale zašel jsi příliš daleko, já s tebou budu muset diskutovat."

Jak nádherné dny to byly. Dokonce i žena mohla vyzvat největšího učence země. Položila mu jen dvě, tři otázky a Yagnavalkya byl na lopatkách.

Zeptala se, "Proč jsi řekl, že Bůh stvořil svět? Byl jsi u toho svědkem, když jej tvořil? V žádném případě nebudeš mít pravdu. Byl-li jsi svědkem, tak byl svět již stvořen; ty jsi byl přítomen a ty jsi byl částí světa a nebyl-li jsi očitým svědkem, tak na základě čeho toto můžeš tvrdit...?"

Yagnavalkya byl šokován. Také dalších tisíc učenců bylo šokováno, dokonce i sám vládce, ale měla pravdu: Svědka je zapotřebí, očitého svědka. Gargí pokračovala, "Když už se teda chceš hádat, připusťme, že Bůh stvořil svět, chci vědět, proč této hypotéze věříš právě ty?"

Yagnavalkya odpověděl , "Všechno musí být stvořeno. Bůh je prostě jako hrnčíř. Tato krásná a široširá existence nemůže prostě vzniknout z ničeho, někdo ji musel stvořit?"

Gargí řekla, "přijímám, ale ty jsi prohrál, musíš vrátit ty krávy."

Yagnavalkya se podivil: "Jak to myslíš?"

Gargí odpověděla: "Potřebuje-li existence Boha, aby ji stvořil, tak kdo stvořil Boha? Jestli jsi přijal jako kritérium, že všechno, co je, musí býti stvořeno... a říkáš, že tato široširá existence potřebuje stvořitele a je samozřejmé že stvořitel musí být ještě větší ještě širošiřejší, ještě mocnější než univerzum, dobrá, kdo ale stvořil jeho?"

Yagnavalkya pochopil, že nyní už se této ženy nezbaví. Protože byl-li Bůh stvořen Bohem číslo dvě a Bůh dvě stvořen Bohem číslo tři - tak kde to bude končit? Nakonec pořád jedna otázka zůstává, kdo stvořil toho prvního Boha?

Gargí řekla, "A pokud onen první Bůh nepotřebuje žádného stvořitele, proč zbytečně vznášet hypotézy? Může-li Bůh existovat bez jakéhokoliv stvořitele, proč nemůže existovat existence bez jakéhokoliv stvořitele?"

Yagnavalkya se strašně rozzlobil. Byla to taková porážka - porážka sebejistoty učence - tak velká, že zapomněl na veškerou zdvořilost a řekl: "Ženská, jestli s tím nepřestaneš, tak za chvíli se zde bude kutálet tvoje hlava!"

Gargí řekla, "To má být nějaký argument? Myslíš si, že tím, že mi srazíš hlavu, staneš se vítězem? To by byl absolutní důkaz tvé porážky. Jen jdi a přiveď zpátky ty krávy." A tak Yagnavalkya musel krávy vrátit a ještě k tomu ženě!"

Většina náboženství dnes nedává ženě stejné možnosti jako muži. Dženismus přímo říká, že dokud se žena nenarodí jako muž, nemůže nalézt pravdu. Jenom muž je toho schopen. Má na ni monopol. Dokonce i pravda je zmonopolizována. Mohamedáni dokonce nedovolí svým ženám, aby ukázali své tváře světu. Nedovolí jim vstoupit do mešit. Židé mají pro ženy zvláštní oddělení v synagoze. Ženy nemají ani stejné právo na informace. Hindové nedovolí svým ženám, aby četly Védy, nebo Upanišády, byl by tím spáchán hřích.

Chalil Džibrán píše o dřívějších ryzích a nevinných dnech a proto říká a kněží a kněžky mu říkali, kéž nás teď nerozdělí vlny moře... Až doposud jsme si nebyli vědomi toho, kdo jsi, neodcházej.

Kéž nás neoddělí vlny moře... a léta, které jsi strávil s námi, ať se nestanou jenom vzpomínkou. Zůstaň s námi, dej nám stejné oči, jako máš ty. Ukaž nám pěšinu, kterou jsi šel, kterou jsi rozpoznal, jinak se staneš jen vzpomínkou, jakoby jsme tě zahlédli jen ve snu. Ne, prosíme tě, nezůstaň jen vzpomínkou, bude to pro nás mučení. Bude strašné myslet na to, že jsme celých těch dvanáct let promeškali. Žij s námi, proměň nás, protože teď už vidíme, že cokoliv říkáš, to se zmaterializuje.

Tato slova zajisté pochází z oněch prastarých nevinných dnů, kdy kněží ještě nebyli vykořisťovateli člověka, tehdy se ještě kněží neprohlásili za prostředníky mezi člověkem a Bohem. Byli také hledači, skromnými hledači pravdy.

Dnešní kněží- jakéhokoliv náboženství - upadli tak hluboko! Dokonce papež prohlásil, že nikdo se nesmí zpovídat Bohu přímo; musí se zpovídat nejprve kněžím a ti zprostředkují toto poselství Bohu. Bez kněze nemáte ani právo být v přímém kontaktu s existencí!

Každý může prohlédnout, že to je obchod, politika, že je to touha po moci. Protože jakou moc vůbec má kněz, kromě toho, že předstírá, že je prostředníkem a Bůh posílá poselství skrze něj? A vy také musíte poslat vaše motlitby a zpovědi skrze něj. To je ten celý obchod. On už není hledajícím on se stal částí tržiště.

A to je příčina toho, proč všichni kněží jsou proti lidem Mustafova druhu.

Proč jsou rozzlobeni na mně? - Z jednoduchého důvodu, že já říkám, že to je vaše zásadní právo být v přímém kontaktu s existencí. Není zapotřebí žádného zprostředkovatele. Celý tento kněžský obchod by měl být rozpuštěn. Jsou pouhými pijavicemi. Nevědí nic o Bohu; všechny jejich vědomosti jsou jen ve naučené z knih.

Omezili vás tak, že ani nemůžete zpívat Bohu anebo existenci (pro mne Bůh je jen jiné jméno pro existenci).

Vzali vám právo zpívat píseň stromům, zpívat hvězdám, tančit za úplňkové noci na pláži - je zapotřebí prostředníka. A tito hlupáci ani nevědí, jak zpívat, jak tančit.

Doslechl jsem se, že jeden katolický biskup se spřátelil s židovským rabínem. Rozhodli se, že půjdou hrát golf. Dohodli se na tom, že rabín přijde za biskupem do kostela. Ale člověk nikdy neví, kolik lidí přijde ku zpovědi. Biskup ještě nebyl hotov, tak vzal rabína do zpovědnice za záclonu a řekl: "Bohužel nejsem ještě hotov, ale kdybys mne trochu pomohl, já bych se zatím připravil k odjezdu, prosím tě, sedni si tu na chvíli místo mne."

Rabín na to: "Já ale nevím, jak se to dělá".

Biskup odpověděl: "Předvedu ti dvě nebo tři zpovědi a hned to pochopíš. Je to jednoduché. Vyslechni každou osobu a podle toho čí je to syn, dej mu rozhřešení - pět dolarů, deset dolarů.

Rabín se rozzářil: "To je jednoduché, dolarům rozumím, můžeš jít. "Ale pro jistotu mu biskup nejdřív ukázal dvě zpovědi. K jednomu zpovědníku řekl, "pět dolarů, ulož je do kostelní pokladničky".

Druhému řekl, "deset dolarů."

A Rabín řekl, tomu rozumím, pokud jde o obchod , nikdo nás nemůže porazit. Tak spěchej. Já dodělám tuto frontu zpovědníků, dlouho mi to nebude trvat, vždyť na tom nezáleží. Hlavní jsou ty dolary. Proč bych se měl zbytečně zdržovat s posloucháním všech těch historek?"

První muž, který přišel řekl: "Otče strašně se stydím, posledně, když jsem znásilnil ženu, jsem slíbil, že to už neudělám, ale vy víte, lidská slabost... už se mi to zase stalo..."

Rabín odpověděl, "to stačí...to stačí... třicet dolarů".

"Ale naposledy, když jste mi dával rozhřešení otče, to bylo jenom deset dolarů?"

"Nedělejte si starosti, dejte tam třicet dolarů a vězte, že těch dvacet je záloha na příště a ztraťte se."

Takoví jsou oni prostředníci mezi vámi a Bohem. Jejich Bůh je největší lží, která existuje. Nejsou ničím jiným, než parazity. Kdykoliv uvidíte kněze najděte tu největší plácačku na mouchy, jsou to jenom moskyti Puny. Nebude-li tato země nadále obtěžována kněžími... a já zde nemluvím o kněžkách, protože tito kněží zničili ve středověku všechny kněžky. Říkali jim čarodějnice a potom je upálili. Takže nyní existují jenom kněží.

Ale jak se kněží a kněžky obraceli na Mustafu, kéž nás nerozdělí vlny moře... toto je úplně jiná záležitost. Teď to pochopili... my jsme tě nerozpoznali, vůbec nad tebou nepřemýšleli, prostě jsme tě ignorovali.

Byl jsi jen člověk, který mluví nesmysly o lodi, která přijede a vezme jej na druhý břeh, do skutečného domova, k místům zrodu života a vědomí, k bohu. Ale teď, když jsme tě konečně poznali, smiluj se nad námi, buď soucitný.

A léta, která jsi strávil s námi, ať nestanou se jenom vzpomínkou.

Chceme, aby jsi zůstal tady, žil s námi, protože naše vzpomínky se rozplynou a brzy si nebudeme jistí, jestli to byl jenom sen, anebo skutečně existoval onen člověk zvaný Mustafa.

Toto je přesně způsob myšlení západních dějepisců. Trvalo jim tři století, než přišli na to, že člověk jako Gothama Buddha může skutečně existovat. Podíváte-li se do starých knih dějepisu, které byly psány západními učenci, je tam Gothama Buddha popsán jen jako mythus, jako součást mythologie. Jak může takový člověk být skutečný? Stejně tak pochybovali o Ježíši Kristovi. Před třemi stoletími dějepisci psali knihy o tom, že Ježíš Kristus nikdy neexistoval že se jednalo o prastarou divadelní hru, která se pomalu stala skutečností v myslích lidí. Protože jak je možné věřit v existenci člověka jako Ježíš? - Nevzdělaný, chudý, syn truhláře a mluví s takovou autoritou. Nikdo nedal slovům tolik váhy, jako Ježíš Kristus. Jednoduchá a obyčejná slova se v jeho rukou stala diamanty, rostla jim křídla. Dokonce i nepřátelé Ježíše museli uznat, že kdyby neměl pravdu a byl skutečně bláznem, je jisté, že nikdo před ním takto nehovořil. Nikdo neměl takové srdce, aby mohl mluvit s takovou autoritou, bez potřeby opírat se o další argumenty. Jeho vlastní slova stačila. Vléval do nich tolik energie. Dějepisci tvrdili: "Nikdo neumí a nemůže mluvit jako Ježíš Kristus." Nikdo nemůže žít tak, jako Gothama Budha. Nikdo nemůže tak prozařovat přítomnost jako Zarathustra. Je jisté, že tito lidé jsou jen výmysly velkých básníků, nemohou být skutečností.

Proto kněží a kněžky prosí, "nestaň se nám jen vzpomínkou. Nemohli jsme tě poznat, když si byl na živu, křičel nám do uší a žil mezi námi. V okamžiku, kdy odejdeš, si začneme myslet, že to byl jenom sen. Kde jinak najdete člověka jako Mustafu?

Chodil jsi mezi námi jako duch a tvůj stín byl světlem na našich tvářích.

Nyní v okamžiku odchodu a loučení ho již nevidí jen jako fyzické tělo, ale jako duchovní fenomén: Pro nás jsi byl duchem.

Odpusť nám; proto jsme tě nemohli poznat. Teprve nyní jsme viděli tvé tělo. Ted, když jsme posedlí tvým duchem, ty odcházíš. Nyní rozeznáváme, že dokonce i tvůj stín byl světlem na našich tvářích.

Dokonce tvůj stín byl světlem na vašich tvářích - a co teprve teď máme říci o tobě? Ted už nejsi stínem. Ztratil jsi svůj stín, stal jsi se pro nás čirým světlem.

Pravděpodobně jsi vždy byl světlem a onen stín jsme si stvořili sami.

Studoval jsem na univerzitě. Vždycky jsem si žil svým způsobem a nestaral se o ostatní svět. Nosíval jsem dlouhou košili bez knoflíků a tehdy jsem také měl tělo, které jsem po třicet let nepřetržitě ničil, ale nyní ho už nepotřebuji. Sohan, (to je jméno sanjasinky,pozn.př.) musí tu být někde mezi vámi.

Ona mne zná z těch dnů a říkávala, "tvé tělo vypadá jak vytesáno z mramoru."

Tehdy jsem jezdíval ke všem debatám po celé zemi. Kdekoliv na univerzitě se pořádaly, reprezentoval jsem tam svou univerzitu. Nasbíral jsem tam tolik cen a pohárů, že jediným problémem mé matky bylo, "kam mám dát všechno toto harampádí, které přinášíš domů?" Budeme potřebovat ještě jeden dům na toto harampádí!" Ale mí profesoři a představeni byli velmi spokojení. Jejich instituce se těmito cenami, které jsem přinášel z celé země, stávala slavnou. Sám ředitel školy mne odvedl k fotografovi, aby se můj obrázek dostal do novin, společně s mými cenami. Chtěli tam ukázat, že žádný student nikdy tolik cen a pohárů nezískal. Ředitel byl velmi spořádaný člověk a holil se dokonce dvakrát denně. Když jsem se dostavil do fotografického studia, ředitel školy se na mne podíval a řekl : "Bez knoflíků?"

Odvětil jsem: "Chcete mou fotografii nebo svou vlastní? Já jsem velmi neúpravný člověk."

On hned nabídnul, "ale my ti můžeme hned obstarat knoflíky, nebo ještě lépe plášť a sako, které by to zakrylo."

Tak jsem řekl, "A proč si tam raději nesednete sám. Kdopak mne pozná? Nechejte se vyfotografovat vy. Má fotografie by měla ukazovat mě. A já jsem nikdy nepoužíval knoflíky."

"Ty jsi ale podívín, proč je nepoužíváš?"

Řekl jsem, "Já prostě miluji čerstvý větřík na mé hrudi, nenávidím knoflíky." A k tomu jsem ještě dodal, "rozhodněte se rychle jinak odcházím."

"Neodcházej, ať je tedy po tvém. Ale jsi opravdu podivín."

"Já nejsem podivín. Já jsem prostě sám sebou. Vy jste podivín, vnucujete mi vaše myšlenky a vaše knoflíky! Nechejte si své knoflíky pro sebe a své děti."

Časy se změnily. Lidé kteří mají autoritu či nějaký druh moci se vám stále snaží vnutit svůj vlastní pohled. Ale tito nevinní sedláci, zahradníci, muži a ženy říkali Mustafovi: "Mnoho jsme tě milovali, ale naše láska byla beze slova a byla zastřena závoji."

Jeden závoj za druhým - ani jsme si to neuvědomili. Nyní, když si to uvědomujeme, si vzpomínáme, že kdybychom tě rozpoznali dříve, nebyli bychom schopni dát naší lásce slova -

ale naše láska byla beze slov ... a nyní však k tobě hlasitě volá a chtěla by před tebou stanout odhalena.

Počkej ještě chvíli, zdrž se ještě trošku mezi nám. Aby ses mohl pro nás stát zrcadlem a abysme mohli vidět sebe a naše ukryté poklady. Naše láska by pak mohla najít své vyjádření ne ve slovech, ale v činech.

Ale dej nám trochu času, abychom ti to mohli ukázat; jinak co by sis o nás myslel? Žil jsi mezi námi celých dvanáct let a nikdy ti nikdo neřekl: "Miluji tě!" Ale teď se všechno změnilo.

A vždycky tomu tak bylo, protože láska poznává svou vlastní hloubku teprve v hodině loučení.

Tohle je nesmírně významné prohlášen

A vždycky tomu tak bylo, protože láska poznává svou vlastní hloubku teprve v hodině loučení.

Existuje nádherný příběh.

Gothama Budha prohlásil, že se připravuje na smrt. Zase totéž. Jeho loď se blížila. A ptal se, "než odejdu, máte ještě nějaké otázky?"

Jenom jeden jediný člověk z tisíců sanjsinů, jeho vlastní starší bratr Ananda, se zeptal se slzami v očích. Ananda s ním žil čtyřicet dva let, noc a den. Sledoval ho skoro jako stín, spal s ním v jedné místnosti, chodil všude s ním. Nikdo mu nebyl tak blízký. A jenom on se nakonec zeptal. Ostatní říkali, "ty jsi nám už tolik dal, nebudeme tě přece teď obtěžovat otázkami v okamžiku loučení. Jenom dovol, abychom seděli v tichosti kolem tebe."

Ale Ananda se zeptal, "A co bude se mnou? Čtyřicet dva let jsem byl s tebou. Ostatní, kteří přišli později a nebyli ti tak blízko, dosáhli osvícení. A já stále ještě nejsem osvícený a ty už odcházíš!" Buddha řekl, "Nedělej si starosti. Jakmile opustím své tělo, během dvacetičtyřech hodin budeš osvícený."

Ananda řekl, "Nerozumím tomuto výpočtu, žil jsem čtyřicet dva roků vedle tebe aniž bych osvícení dosáhl a za dvacetčytři hodin po tvé smrti mám být osvícený?"

Gothama Buddha se zasmál a řekl, "Anando, protože jsi byl tak blízko a jsi můj starší bratr, bral jsi mne jako samozřejmost. Jedině oddělení, jedině má smrt tě může probudit. Méně než toto nepomůže. Já jsem už zkusil vše, ale ty sis jen myslel, že jsi se mnou, se svým bratrem a musíš se starat o mé osvícení... A jak jsi tak pořád myslel jen na mne úplně jsi zapomněl na sebe. To nejočividnější vždy upadne v zapomnění. To, co člověk má... je to pro nás typické, je zapomenuto. Rozpomenete se teprve v okamžiku loučení.

A vždycky tomu tak bylo, protože láska poznává svou vlastní hloubku teprve v hodině loučení.

Ale mistr vám dává svůj život jako možnost, abyste se probudili. On vám také dá svou smrt. Druhou a poslední možnost probudit se.

Přihlásit se

Chceš upozornění na Osho akce?
Pozvánky na Osho akce:
26.10.2017 OSMC Lažánky I. STUPEŇ Mohendžodáro - Tantra jóga pro ženy, základní kurz - Přijďte ochutnat cvičení Mohendžodáro a Osho meditace. Kurz je určený hlavně pro začátečnice a mírně pokročilé. Vnitřní žena, tantra a Mohendžodáro.
27.10.2017 Praha 1 Odvaha ke změně s Himalayou Chceš něco změnit, ale nenacházíš způsob jak to udělat? Chceš opustit staré? Chceš, aby se stalo něco nového? Cítíš, že jsi zaseknutý a nemůžeš se pohnout? Seminář je určen všem, kteří jsou odhodláni žít život jaký chtějí.
31.10.2017 Osho ShangriLa Umění zemřít. 31.10.-5.11. Lektor: Bhagat, cena: 7150
02.11.2017 Sklenářka Kdo je Uvnitř? Je proces je založený na tradiční zenové meditaci používající Koán a moderních komunikačních technikách. Je to mocný, rezidenční proces plně zaměřený na hledání v hloubce vlastního bytí. Můžeš přímo zažít "Kdo je uvnitř" v jádru svého bytí
03.11.2017 Praha Spojení tě dělá silnějším - víkendový workshop s Vigym. Vigy Fuglsang (Dánsko) absolvoval tréninky mnoha rozličných přístupů v oblastech párové terapie, neuro-afektivní psychoterapie, primární terapie, AUM meditace, Osho Mystická Růže.
17.11.2017 Osho ShangriLa Tanec duše. 17.-19.11. Lektor: Sananda, cena: 2950
17.11.2017 OSMC Lažánky I. STUPEŇ Mohendžodáro - Tantra jóga pro ženy, základní kurz - Přijďte ochutnat cvičení Mohendžodáro a Osho meditace. Kurz je určený hlavně pro začátečnice a mírně pokročilé. Vnitřní žena, tantra a Mohendžodáro.
15.12.2017 Praha 6 OSHO No Mind: 7-denní meditativní terapie v běžném životě.Skvělá příležitost očistit mysl od nánosů každodenního života a tak vstoupit do hlubokého ticha za myslí. Je to jedna z technik, která nám umožňuje osvobodit se od závislosti na potřebě terapeuta.
27.12.2017 Osho ShangriLa Porod. 27.12.2017 -1.1.2018 Lektor: Bhagat, cena: 7150
07.01.2018 Praha 1 Meditativní terapie OSHO Born Again! 7-denní proces (2h denně od 19:00), při kterém se znovu spojíte s dětskými kvalitami jako spontánnost, radost, ticho, vitalita, zvědavost hravost. Během druhé hodiny budete sedět v tichu.
10.01.2018 OSMC Lažánky UMĚNÍ ODPUSTIT-tantrický trénink. Pracujte na svém vztahu, tvořte lásku a harmonii. Jak opravdu odpustit sobě i partnerovi. Prožijete způsoby hlubokého odpuštění a naučíte se posvátný rituál Išta deva tantra, který osvobozuje.
zobrazit všechny pozvánky na Osho akce