Mesiáš. Komentáře mystika Osha ke knize Chalíla Džibrána "Prorok"

<  1 2 3 4 5 6 7   >

Rozprava druhá. Bezmezná kapka do bezmezného oceánu

9. leden 1987, ráno

Přesto však zde nemohu déle zůstat.

Moře, které všechno volá k sobě, volá i mne, a já musím vstoupit na loď.

Neboť přesto, že hodiny v noci žhnou, zůstat znamenalo by ztuhnout, vykrystalizovat a připoutat se k zemi.

Rád bych vzal s sebou všechno, co zde je, ale jak?

Hlas nemůže vzít s sebou jazyk a rty, které mu daly křídla. Sám si musí hledat prostor.

A orel se může vznést k slunci jen sám, bez svého hnízda.

Když došel na úpatí hory, obrátil se znovu k moři a viděl svou loď vplouvat do přístavu a na její přídi námořníky, muže ze své rodné země.

A jeho duše na ně volala a on pravil:

Synové mé prastaré matky, vy jezdci na vlnách přílivů a odlivů, jak často jste pluli v mých snech. A nyní přicházíte v mé bdělosti, která je mým ještě hlubším snem.

Jsem připraven k odchodu a má nedočkavost se vztyčenými plachtami čeká na vítr.

Ještě jednou vdechnu tento klidný vzduch, ještě jednou se láskyplně ohlédnu, a pak stanu mezi vámi, mořeplavec mezi mořeplavci.

A ty, širé moře, nikdy neusínající matko, jež samo jsi pro řeku i bystřinu mírem a svobodou, já jako bystřina učiním ještě jeden zákrut, ještě jednou zazurčím v těchto lukách, a pak přijdu k tobě, bezmezná kapka k bezmeznému oceánu.

Mustafa říká: "Přesto však zde nemohu zůstat déle. Moře, které všechno volá k sobě, volá i mne, a já musím vstoupit na loď."

Toto je zkušeností všech, kteří se probudili do své vlastní skutečnosti, jsou realizovanými duchovními bytostmi. Jejich práce na nich samých je dokončena, nepotřebují se déle zdržovat v temných údolích života. Ale zdrží se tam tak dlouho, jak jim to existence dovolí.

Příčinou toho je transformace. V okamžiku, kdy znáš sám sebe, tvá vášeň - ta samá energie, která tě vlekla dolů a dolů - se stane novou silou. Proto ono slovo soucítění - vášeň se stala soucítěním, žádostivost se stala láskou. Vášeň má v sobě tisíc a jeden problém - soucítění má jenom jeden problém.

To mi připomíná Gautama Buddhu. Říká se... slova nejsou důležitá, ale význam je to nejkrásnější, a nejdůležitější, co člověk může zažít. Když se Gautama Buddha stal osvíceným, byl úplněk. Poprvé stál tváří v tvář nové otázce. Musel čelit hodně otázkám - a jelikož byl schopen všechny vyřešit, nečekal, že tou poslední otázkou, která se vynoří v určitém okamžiku jeho cesty k hvězdám, bude soucítění.

Jak se stal osvíceným, všechny jeho starosti, obavy se ztratily, jakoby nikdy předtím neexistovaly, jakoby byly jenom noční můrou jeho spánku. Nyní, když se probudil, všechny tyto sny tam už nebyly. Ale nové věci - tak nové, že se mu o nich ani nesnilo se náhle staly celým jeho bytím.

Soucítění je jméno tohoto stavu.

Všechna energie, která byla vázána ve vášni, je vyčištěna, kultivována. Už nesměřuje dolů - otevře svá křídla a je připravena k letu. Ale co s těmi milióny a milióny lidí, kteří stále putují v temnotě, slepotě? Může být prostě tak sobecký a zcela na ně zapomenout? Na přátele i nepřátele, na ty, kteří jej milovali či nenáviděli, lidi, kteří mu celý život dávali, co potřeboval i ty, kteří ho chtěli zničit. Ale když vznikne soucítění, rozdíl mezi přítelem a nepřítelem zmizí. Teď je to jenom jedna celá karavana lidstva - cestující.

Měl by se dívat zpět, anebo jít vpřed a zmizet do universální blaženosti? Dostal se k bodu, odkud pro něj neexistuje žádná překážka. Může se pohybovat a létat jako orel po otevřené obloze pravdy, krásy, dobrého - Satyam, shivam, sunderam.

Ale co s těmi, kteří zůstali vzadu? Možná, že ho nenáviděli - a oni jej vskutku nenáviděli, mnohokrát bylo usilováno o jeho život. Ale v momentě, kdy se vynoří soucítění, člověk sou - cítí, dokonce i s těmi, kteří se veškerou silou snažili zničit člověka, jeho poselství, tak, aby v zapomnění zmizelo i jeho jméno. Přesto i oni jsou lidskými bytostmi, stojícími tváři v tvář stejným úzkostem, stejným problémům, stejným žárlivostem - trpícími ve stejném pekle.

Vypráví se, že Buddha se zastavil u bran ráje, pro který pracoval celý život. Dveře se otevřely. Zněla tam hudba, oslava, protože jen čas od času se tyto dveře otevřou a člověk se povznese do takových výšek, že i ráj se z toho musí radovat. Dveřníci žádali a prosili : "Už jsi dorazil! Vstup." Ale byli překvapeni. Buddha vypadal smutně, protože v tomto okamžiku nemyslel na ráj a jeho požehnání. Myslel na tisíce putujících duší, nevědoucích kam jít, nevědoucích co dělat, trpících v hrozných mukách.

Měl by se vrátit zpět a zapomenout na celý ráj a jeho potěšení z nekonečného života a radosti v každém okamžiku? Dosáhl toho s obrovským úsilím. A nyní, když to našel a celý ráj oslavuje jeho příchod - měl by vstoupit do brány? Ale to by bylo naprosté sobectví, ošklivé, nehodné člověka jako Gautam Buddha.

Řekl dveřníkům: "Prosím, zavřete zase dveře. Nemohu vejít. Budu čekat, dokud poslední lidská bytost nevejde do ráje. Já budu poslední lidskou duší, která vstoupí těmito dveřmi. Možná, že to bude trvat věčnost, ale to nevadí. Vidím milióny smutných tváří, srdcí plných slz, lidí, kteří nikdy nepoznali úsměv a jejichž celý život je jen pekelným ohněm. Ne. Prosím, zavřete dveře . Mám strach - když zůstanou otevřeny, v nějakém momentu slabosti by mohlo přijít pokušení, abych vstoupil."

Buddha stále ještě stojí před branami ráje, protože my všichni stále tápeme - a čeká na nás a na milióny těch z minulosti a na milióny těch, kteří ještě přijdou.

Možná, že je to jen krásný příběh, ale obsahuje ryzí nezkalenou pravdu.

Mustafa je ve stejné situaci. Jeho loď dorazila, přesto však zde nemohu déle zůstat... Chce být stále ve světě. Miloval svět, ačkoliv tam byly temné noci... ale též krásné východy slunce, trny, ale i nádherné růže. I když tam byli lidé, kteří jej zkoušeli zabít, našli se jiní ochotní pro něj zemřít, stačilo by jen jediné slovo. Tisíce lidí mu říkalo s celým srdcem a bytím: Buddham sharanam gachchhami: Jdu k nohám probuzeného.

Sangham sharanam gachchhami: Jdu nejenom k nohám jednoho probuzeného, ale i jeho komuny, která vznikla okolo něj, společenství všech různých hledačů pravdy.

Dhammam sharanam gachchhami: Nejenom k Buddhovi, jeho komuně, ale i k jeho poselství.

Tito lidé tam byli také.

Buddha zůstal u brány - a možná stejná situace vznikne v životě každého mystika. Ale existence má jisté kosmické zákony. Nikdy nedělá výjimky. Proto jsem řekl, že to je nádherný příběh naznačující náramně významnou pravdu. Nezapomeňte: existence nemůže dovolit výjimky, Buddha nebo neBuddha. Když jsi dorazil, dorazil jsi. Vím to z vlastní zkušenosti: Nejsou žádné brány do ráje a nejsou žádní dveřníci... Přesto však zde nemohu déle zůstat.

Mustafa chce zůstat trochu déle, ale je to proti pravidlům samotného života. On musí jít, on bude muset jít - s hlubokým smutkem ve svém srdci.

Dosáhl blaženosti, míru, ticha, klidu. Rozkvetl tisíci květy. Jeho jaro přišlo... Ale ostatní jsou stále ještě semeny. Milióny dokonce zapomněly, že jsou stále semeny, že mají možnost růst.

Proto by se každý realizovaný duch chtěl zdržet trochu déle, jenom aby mohl říci to, co je téměř nemožné vyjádřit. Ale to, co nemůže být vysloveno, může být ukázáno. Možná, že ne slovy, ale v tichosti.

Chtěl by se zdržet trochu déle, aby lidé žijící v temnotě mohli vidět, co je pro člověka možné - cítit vůni, jeho přítomnost - zdržet se trochu déle, aby alespoň několik málo jedinců mohlo pít z jeho očí, jeho přítomnosti, jeho půvabu. Teď, když je schopný stát se mostem mezi těmito dvěma světy, které jsou nepřemostitelné. Avšak pravidla to nedovolují. Jakkoliv by chtěl zůstat trochu déle, bude muset jít:

"Moře, které všechno volá k sobě, volá i mne, a já musím vstoupit na loď."

Když tě volá universum, není možné říci ne.

Jsi jeho částí.

Údery tvého srdce se neliší od úderů srdce universa. Nejste odděleni. Jste odděleni jen ve vaší nevědomosti. Jste - li osvíceni a vaše nitro se naplní světlem, čeká tam na vás velké překvapení a šok." Můj Bože, teď mohu pomáhat, ale universum mě volá. Proti své vůli, nerad, budu muset jít. ... a já musím vstoupit na loď.

Toto je úplně jiný druh smutku. Vy všichni znáte smutek, který byl sobecký. Něco jste ztratili - milovaného, přítele, matku, otce. Váš smutek byl vždycky nad ztrátou něčeho, co jste nikdy nechtěli ztratit. Váš smutek je vždycky smutkemk bankrotáře.

Ale smutek, o kterém mluví Mustafa není váš smutek. Dokonce i vaše momenty štěstí jsou nižší, mnohem nižší, než okamžiky smutku člověka, stojícího na prahu dveří - protože jeho situace se změnila. Není smutný kvůli sobě. On už není. Je jen blažeností a extází. Otázka smutku pro něj už neexistuje.

Jeho smutek je pro jiné. Může něco dělat, ale loď přijíždí a existence nepřipouští žádné výjimky, bude se muset nalodit.

Radost v srdci nad tím, co se mu stalo, a slzy v očích. Protože bude opouštět všechny, s kterými dlouho žil, dlouho trpěl. Byl téměř jedním z nich.

Neboť přesto, že hodiny v noci žhnou, zůstat znamenalo by ztuhnout, vykrystalizovat a připoutat se k zemi.

Jeho potíž je dvojnásobná: nemůže déle zůstat, je to proti pravidlům. Ale nemůže zůstat, ani kdyby existence udělala výjimku, protože on nemůže být v tomto a zároveň v onom světě, zůstal by viset v prázdnotě. Neboť přesto, že hodiny v noci žhnou, zůstat, znamenalo by ztuhnout, vykrystalizovat a připoutat se k zemi.

Existují jen dvě možnosti - buď jít zpátky a žít život, který by nechtěl žít, kvůli ostatním, anebo jít vpřed, vstoupit do nového života, vyššího života, který nezná smrt. Ale zůstaneš-li mezi těmito dvěma možnostmi, staneš se hroudou - budeš proměněn v kamennou sochu.

Život je pohyb.Teče jako řeka, stále se pohybuje. V okamžiku, kdy se přestane pohybovat, bude špinavá, blátivá, začíná umírat. V toku zůstane čerstvá a mladá, vzrušená a dobrodružná, protože neví, co se stane v příštím okamžiku.

Existence zná jenom plynutí, je stále v pohybu, nikdy se nezastavuje. Zastavení je jen jiný název pro smrt. V každém směru, v jakékoliv dimenzi, když zastavíš - jsi mrtev.

Proto jsem proti tomu názoru, že Bůh je dokonalý. Je-li dokonalý, pak má Fridrich Nietsche pravdu: je mrtvý. Dokonalost znamená smrt. Je-li jednou něco dokonalé, už nezbývá nic k dělání, není kam jít, není žádná možnost dalšího růstu. To, že všechna náboženství světa udělala své bohy absolutními, dokonalými je důvodem pro Nietscheho tvrzení, že Bůh zemřel. Ale Nietsche byl jen filosof - s obrovskou inteligencí, ale žádnou meditací.

Já vám pravím, záleží jen na vás, jestli váš Bůh bude žít, anebo zemře.

Zůstaň v pohybu, pak bude tvůj Bůh živý. Zastav a tvůj Bůh umře..

Jako pták s rozepnutými křídly - pokud se křídla pohybují, je pták naživu. Zastaví-li se jeho křídla, pták spadne na zem jako kámen, mrtev. Pohyb je totožný s životem. Všechno trvalé, nepohyblivé je synonymem smrti. Pouze smrt se nepohybuje.

Život nezná žádný jiný zákon než pohyb.

Vždy jsem miloval jeden prastarý příběh.

Jednomu velkému králi se zdálo, že před ním stojí černý stín. Dokonce i ve snu z něj cítil obrovský strach. Jednou se mu podařilo se stínu zeptat: "Kdo jsi a co děláš v mém snu?"

Stín řekl: "Přišel jsem záměrně. Nejsem tvůj nepřítel. Neboj se. Přišel jsem tě varovat, že zítra za slunce západu zemřeš. Tak udělej něco proto, aby ses vyhnul smrti. Ještě nikdy se nikomu nestalo, aby byl o své smrti informován předem. Smrt nepřichází na objednávku, prostě přijde a zabije tě. Ale ty jsi byl tak krásný člověk a král milovaný miliony lidí. Nikdy jsi nenapadl žádnou zemi a nevedl válku. Nikomu jsi neučinil násilí. A myslím-li na toto vše, poprvé jdu proti vlastní povinnosti a informuji tě. Máš skoro celý den, aby ses zachránil - snaž se!"

Kdo by mohl spát po takovém snu. Král vyhlásil pohotovost pro svou stráž. Pak zavolal starého sluhu, který mu byl téměř otcem. Když králův otec předčasně zemřel vychoval jej a chránil pro něj království, nakonec jej i korunoval.

Král mu řekl o tom, co se mu zdálo a jak zesílil svou ochranu. "Co ještě mohu dělat?" zeptal se. "Je málo času, nikdy jsem jej neviděl utíkat tak rychle."

Starý muž mu řekl, " Bezpečnostní opatření nepomohou. Může-li nebezpečí vstoupit i do tvých snů, co ti pomůže stráž? Raději zavolej všechny moudré lidi své země, astrology, filozofy, učence,vysoké kněze. U nich hledej radu. Já jsem jen starý sluha."

Přišli všichni moudří lidé města. Přinesli svá písma a začali diskutovat. Noc skončila a vyšlo slunce. A když už jednou slunce vyšlo, jeho západ nebude daleko. A všichni tito moudří lidé - filozofové, astrologové a jiní se tak zabrali do svých disputací a vzájemných kritik, že nakonec starý muž řekl králi: "Opusť ty lidi. Vždyť oni se neshodli už po celé staletí ani v jednom bodě. Všichni mají jen plno hypotéz o smrti. Víš co, nechej je diskutovat, vezmi si svého nejlepšího koně a uháněj. Nezastavuj, dokud nezapadne slunce a dokud jsi stále naživu."

Tato myšlenka byla lákavá.

V Tibetu existuje jedno přísloví. Proč na sebe psi štěkají nepřetržitě celý den a noc? Jsou to filozofové, ze svých minulých životů to ještě nezapomněli... štěkat jeden na druhého, nic jiného neznají.

Ale je to zvláštní, psi přeci štěkají na měsíc. Proč se o něj starají, vždyť nejsou astronauty. Asi diskutují o jeho kráse. Pro nás je to štěkání ale pro ně jejich řeč. Zvláštní je, že psi vždy štěkají na lidi v uniformách - strážníky a pošťáky. Rozhodně je nemají rádi. Nemohou se na ničem dohodnout a uniformita dokazuje shodu. Proto se před nimi stahuji zpátky i já, nač je provokovat? Když nejsi v uniformě, pes si tě ani nevšimne. Nic pro něj neznamenáš, nejsi pro něj filozofickou otázkou. A pokud náhodou máš uniformu, jsi pro psa nepřijatelný.

Starý sluha řekl: "Znáš to staré přísloví. Tito astrologové a filozofové se příště narodí jako psi a budou štěkat věky. Neplýtvej časem. Vždyť se nestarají o tebe a tvou smrt, ale o své názory na smrt.

Král uprchnul z paláce. Zdálo se to rozumné. Vždyť smrt měla přijít za ním tam. Bude nejlepší palác opustit. Měl báječného koně, který jej donesl za hranice království a král byl velice šťastný. Když slunce zapadalo, objevil v nádherném háji mandlovníku místo k odpočinku. Celý den nic nejedl ani nepil. Nemohl promeškat ani okamžik - nemůžeš zemřít za jeden den, když nejíš a nepiješ.

Ale teď už den končil. Téměř polovina slunce se skryla za horizontem, když se schová i druhá, nastane noc. Bylo tam nádherně.

Tak si řekl: "To je to správné místo." Zastavil, sestoupil z koně, poplácal jej a řekl: "Jsi můj nejlepší přítel."

A právě v tu chvíli slunce zapadlo. Ucítil ruku na svém rameni. Obrátil se.Uviděl černý stín, který se mu zjevil ve snu.

Stín řekl: "Musím poděkovat tvému koni. Je určitě nejlepší na celém světě. Už jsem si totiž dělal starosti, zda na místo, které je určeno pro tvou smrt, dorazíš včas. Ale tobě se to povedlo a teď, když jsi zastavil, mohu svou práci vykonat."

Kdykoli cokoli zastaví... tečka je bodem smrti.

"Neboť proto, že hodiny v noci žhnou, zůstat znamenalo by ztuhnout, vykrystalizovat a připoutat se k zemi."

Nemůžeš se déle zdržet. Když už jsi jednou viděl svou loď, když už jsi jednou slyšel volání oceánu, nedá se nic dělat.

"Rád bych vzal sebou všechno,co zde je, ale jak?"

Toto je hluboký vhled do věci. Třebaže v životě je utrpení, bolest, agonie, úzkost - jsou tam také momenty radosti a lásky. Je velmi složité vytřídit vše, tak smíchané. Ale život úplně temný není. V temnotě září i několik hvězd. Ve skutečnosti, čím temnější je život, tím více září hvězdy.

"Rád bych vzal s sebou všechno, co zde je ..."

Nedá se nic vzít. A je toho tolik!

"Ale jak."

V okamžiku, kdy překročíš hranice svého života, musíš vše nechat za sebou. Sebou si nemůžeš vzít nic, kromě sebe sama. Proto všichni inteligentní lidé na světě hledají odpověď na otázku, jak poznat sebe sama. To jediné jsi přinesl do tohoto světa a to jediné si sebou odtud odneseš.

"Hlas nemůže vzít s sebou jazyk a rty, které mu daly křídla. Sám si musí hledat prostor."

Třebaže jazyk a rty rodí hlas, píseň, poezii, přesto si píseň rty a jazyk nemůže vzít sebou. Píseň je bude muset nechat za sebou.

"Sám si musí hledat prostor."

Věčné nekonečno prostoru.

"A orel se může vznést ke slunci jen sám, bez svého hnízda."

Nemůžeš si vzít sebou své hnízdo. Bylo tak útulné, když jsi ho postavil. Nemůžeš vzít sebou ty, kteří tě milovali. Nemůžeš vzít ty, o kterých sis vždy myslel, že bez nich nemůžeš žít. Bylo to tvé zamilované hnízdo...

Samoten - absolutně sám - musí orel letět slunci vstříc. Orel nemá možnost si vzít sebou zavazadla, jakkoli drahocenná.

Jak se dostat z blázince, kterému říkáme svět, a jak se dostat z davu chorého na duši, který tě obklopuje.

Ale nyní přišel okamžik, kdy jsi toho schopen a najednou si poprvé uvědomíš, že zůstaneš sám. Předtím jsi sám nikdy nebyl, narodil jsi se přeci v rodině, ve společnosti, v tradici, v náboženství, v jisté zemi. Vyrůstal jsi obklopen miliony lidí a najednou máš všechno opustit bez jakéhokoli rozlišení.

Celá idea vzdání se tohoto světa vznikla z takových zkušeností. Vždyť i Mahavíra se vzdal svého království, přestože měl být následníkem trůnu. Jeho mladší bratr se ho snažil přesvědčit: "Vždyť budeš králem, proč odcházíš?"

Odpověď zněla: "Je to jen otázka času. Jednoho dne člověk musí zůstat sám. Zítřek je nejistý, proto musím jít právě teď. A ty jsi tady, aby jsi byl králem - tak se jím staň."

Ale Mahavíra byl ve svém vzdání tak totální, že se vzdal dokonce i šatů. Odešel nahý.

Tři jména stojí za to si zapamatovat. V Indii to je Mahavíra, v Řecku Diogenes a třetí je Laila z Kašmíru. Ti se vzdali všeho. Z jednoduchého důvodu: vždyť to bude tak jako tak odebráno a větší váhu má to sám odhodit. Když je jisté, absolutně jisté, že to bude odebráno, proč zbytečně s sebou nosit břímě problémů a potíží, které vzniknou touto zátěží?

Z těchto tří Lailla je nejdůležitější, protože je ženou. Být nahý, není tak obtížné pro muže. Ale pro ženu... navíc pro krásnou ženu, je to nejtěžší. Kašmír miloval Laillu. Z Kašmíru pocházejí nejkrásnější ženy na světě. Kašmír je z 90 % mohamedánský. Lailla byla Hindů. Mohamedáni mají v Kašmíru přísloví: "My uctíváme jen dvě slova na světě: Allah - Bůh a Lailla. Tato dvě slova stačí."

Pozvedli Laillu do stejného stavu jako Boha, což neudělali ani s Hazratem Mohammedem, zakladatelem mohammedanismu. Lailla není ani mohammedánem, ale její odvaha, půvab, krása a absolutní rozhodnutí nemít žádný majetek a být prostě orlem, absolutně osvobozeným od veškerého vlastnictví...

Jakkoli je to paradoxní, stojí za to si zapamatovat, že v okamžiku, kdy se vzdáš všeho, patří ti celé universum. Pak celá obloha je tvá.

Když došel na úpatí hory, obrátil se znovu k moři a viděl svou loď vplouvat do přístavu a na její přídi námořníky, muže ze své rodné země.

Teď to bude pro něj ještě složitější. Nejdřív viděl loď v dáli obklopenou mlhou. Naskýtala se možnost ve prospěch známého a nestarat se o neznámé. Ale jak sestupoval z hory, podíval se zpátky - loď již skoro dosáhla přístavu a viděl námořníky, muže své rodné země.

Tohle všechno jsou symboly. Chalil Džibrán se snaží skrze Mustafu vyjádřit, že je nemožné si vybrat to známé, blíží-li se neznámo víc a více. A v okamžiku, když spatřil muže své rodné země... teď se i to neznámé stává známým. Už to není takové riziko - on ty lidi zná, rozpoznal je, již to není otázkou volby. Ve chvíli, když dosáhl úpatí hory, věděl v hloubi svého srdce, že nadešel čas odejít. Teď už mu v tom nic nemůže bránit. To jediné, co mu mohlo zabránit, bylo, že by onu loď neznal, že by mu byla cizí. Avšak námořníci na přídi této lodi reprezentují zkušenosti, zážitky, které nyní rozeznává jako opravdový zdroj života - a ne tento svět, ve kterém byl jen outsiderem,cizincem. Často se klameme, "ale já přece nejsem outsider - jsem hindů, mohamedán, já jsem křesťan." Tento klam jsme si sami vytvořili coby falešnou identitu. Abychom se necítili jako na nesprávném místě, kam nepatříme.

Nikdo není hindu, mohamedán ani křesťan. Nikdo není Němec, Japonec ani Američan. Toto jsou falešné identity, jevištní pomůcky - a nějak se nám stále daří jim věřit, jinak bychom se cítili osamoceni.

Nikdo není manželem ani manželkou. Jenomže sedíme vedle ohně a kněz opakuje jakési mantry v sanskrtu, kterému nerozumí ani on, ani vy. A ještě před několika minutami jste byli cizinci...

Tak je to v Indii a to samé platí i pro ostatní země, jenom jinými způsoby - zásadní věcí je nějaký rituál. Ten vytvoří kněz. Manžel a manželka si dají sedm koleček kolem ohně a z dvou úplných cizinců jsou najednou dva, kteří byli pro sebe stvořeni.

Byl jsem profesorem na univerzitě, jeden kolega měl potíže se svou manželkou. Ona ho opravdu bila. Nakonec přišel ke mně. Sice jsme se neznali, ale někdo mu to poradil. Řek mi: "Nechci před tebou nic skrývat, podívej se na má záda, právě dnes ráno mne manželka zbila holí." Ještě tam měl krev.

Zeptal se: "Co mám dělat?" Já odvětil: "Ty jsi hlupák! Jak se stala tvojí manželkou?"

"No, udělali jsme sedm koleček kolem boha ohně."

Já na to : "Tak si dej ještě jednou sedm koleček, ale v opačném směru! Je to jednoduché. Oheň není žádný problém. A jestliže jste tenkrát šli ve směru hodinových ručiček, tentokrát jdi proti směru. A rozluč se s ní, proč by ses měl nechat trápit."

On na to odpověděl: "Lidé, kteří mne k tobě poslali měli pravdu, jsi skutečně člověk se zvláštními nápady. Ale nikdy jsem o tak jednoduchém řešení nepřemýšlel. Jestli sedm koleček okolo ohně může z dvou lidí udělat manželka a manželku, tak v opačném případě by byli osvobozeni. Ale budeš muset jít se mnou."

"Pročpak bych se já měl dostat do potíží."

"Potřebujeme přeci kněze?"

A já řekl: "Tak teda přijdu."

"Ale znáš sanskrt?" zeptal se.

"Nedělej si s tím starosti, ani tvůj kněz ho tenkrát neznal ani vy jako manželé. Ostatně tentokrát to bude jinak než u uzavření sňatku. Já to udělám v hebrejštině."

Když zaslechl slovo hebrejština, zeptal se: "Vy jste žid?"

Já odpověděl: "Já nejsem nikdo; jenom jsem si myslel, že když sanskrt z vás udělal manžele, hebrejština vás rozvede. A tak jako tak budeš muset jít proti směru hodinových ručiček."

On řekl: "Dej mi čas na rozmyšlenou..."

Já řekl: "Ale ona tě zase zbije. Ty mne prosíš, abych ti dal čas, aby ses mohl zeptat své ženy, co ona na to. Ale ta tebe pouze zbije a já už s tebou nepůjdu, protože jestli může zbít tebe... a já jsem úplný cizinec... nechci zbytečně dostat také výprask."

Nadělali jsme si přátele, vztahy jenom proto, aby předstíraly jednu věc: že nejsme osamoceni. Hluboko vevnitř víš, že žít se svou ženou po třicet, čtyřicet let neznamená, že ji poznáš ani to, že ona pozná tebe... a často se s ní nedokážeš hezky pobavit ani pět minut.

Manžel přijde domů a okamžitě začne číst noviny, jen aby se vyhnul manželce. Ale není to tak jednoduché. Manželka začne vyhazovat noviny, pak i knížky, vypínat rádio, televizi -

"Nejdřív jsem na tebe čekala celý den, a teď když přijdeš domů, jenom abys ses mi vyhnul, děláš všechny možné věci." Jděte do kteréhokoliv domu a budete se divit, že drží-li manžel noviny nějakým směrem, tak určitě tím, kde se nachází jeho manželka... ne že by je četl, možná už je má dávno přečtené.

Ať děláme co děláme, neexistuje lepidlo, které by z dvou osob udělalo jednu. Ani lepidlo vyrobené v Německu nepomůže.

A jeho duše na něho volala a on pravil: Synové mé prastaré matky, vy jezdci ve vlnách přílivů a odlivů, jak často jste pluli v mých snech.A nyní přicházíte v mé bdělosti, která je mým ještě hlubším snem.

Není ani jedna lidská bytost, která by akceptovala svou situaci takovou jaká je. Každý je přesvědčen, že věci by mohly být lepší, že by mohl žít v lepším světě. On sám, by však mohl žít v lepším vědomí.

Jak často jste pluli v mých snech a nyní přicházíte v mé bdělosti, která je mým ještě hlubším snem.

Když medituješ, projdeš mnoha vrstvami své mysli - z vědomí do nevědomí z nevědomí do kolektivního nevědomí, z kolektivního nevědomí do kosmického nevědomí. To je tvá tmavší stránka, tvoje noc duše. A setkáš se tam s divnými sny, se zvláštními fenomény.

Západní psychologie se úplně ztratila v nevědomé části tvého bytí, v té tmavší stránce. Nerozpoznávají jednoduchou logickou pravdu, že existuje-li noc, musí být také den. Existuje-li nevědomí, více nevědomí a ještě více nevědomí, tvůj život musí mít ještě druhé křídlo - vědomí vícevědomé...

Meditace a psychologie se pohybují v rozličných směrech: psychologie pokračuje v překopávání a probírání tmavých částí tvé bytosti a nalézá jenom sny. Stala se jenom psychoanalýzou, jenom analýzou snů.

Na východě jsme se nestarali o tu nevědomou část, protože se stejným úsilím můžeš směřovat také k druhé stránce tvé bytosti. K té světlejší straně, ke dni tvého života, kde stále svítí slunce na nebi bez mráčků. Od vědomí k nadvědomí. Od nadvědomí ke kolektivnímu nadvědomí. A od kolektivního nadvědomí ke kosmickému nadvědomí... Toto kosmické nadvědomí je okamžikem probuzení se.

Chalil Džibrán říká: "Viděl jsem vás v mých nocích a teď vás vidím za úplně probuzeného vědomí. Ale toto je můj nejhlubší sen. Uvědomit si sám sebe, stát se sám sebou. Naplnit svůj potenciál. A přestože vás vidím za svého úplného vědomí, je také mým největším snem, mou největší touhou, vrátit se domů. Stává se to obtížnějším a obtížnějším, zdržet se ještě déle na tomto břehu.

Jsem připraven k odchodu a má nedočkavost se vztyčenými plachtami čeká na vítr...

Jenom čekám na vítr, aby mě vzal domů, ...jsem připraven k odchodu a má nedočkavost se vztyčenými plachtami čeká na vítr.

To čekání se týká jedině větru, aby se naplnily plachty větrem a já se mohl vrátit zpátky k mému původu, do země mého největšího snu, mého nejvyššího probuzení se.

Ještě jednou vdechu tento tichý vzduch, ještě jednou se láskyplně ohlédnu a pak vstanu mezi vámi, mořeplavec mezi mořeplavci.

Protože vládne bezvětří, loď nemůže vyrazit. A tuhle trošku času mohu ještě využít, alespoň se ještě trochu nadechnout, jako vzpomínku na tento obzvláštní svět.

Ještě jednou se láskyplně ohlédnu...

S očima plnýma lásky se ještě mohu podívat zpátky na ten svět, v kterém jsem žil, miloval, trpěl, radoval se.

Byl až doposud mým domovem. A teď si uvědomuji, že to je jenom přívěs... Ale všechny ty krásné vzpomínky.... ještě jednou se ohlédnout.

Ještě jednou se nadechnout a jsem připraven.... a pak stanu mezi vámi, mořeplavec mezi mořeplavci.

A ty širé moře, nikdy neusínající matko, jež samo jsi pro řeku i bystřinu mírem a svobodou, a já jako bystřina učiním ještě jeden zákrut...

Dotek Chalila Džibrána je jistě magický - jakéhokoliv slova se dotkne... Jsou to obyčejná slova, která používáte vy všichni, ale jakmile se jich dotkne on, stanou se zlatem.

On říká: každá řeka než se vlije do oceánu, na chvíli zaváhá, chce se ohlédnout zpátky. Po dlouhé cestě z hor, po všech těch zážitcích, dobrých i špatných... já jako bystřina učiním ještě jeden zákrut, ještě jednou zazurčím v těchto lukách a pak přijdu k tobě... Dej mi aspoň trochu času... bezmezná kapka k bezmeznému oceánu. Nyní jsem připraven.

Jaká je krása v tomto prohlášení. Cokoliv se stalo, vždycky to bylo smíchané a člověk nikdy neví: možná, že už se nenaskytne příležitost navštívit toto zvláštní místo, tyto zvláštní lidi, o kterých jsem si myslel, že byli mými přáteli, mými manželkami, manželi, dětmi, všechny tyto stromy, hory... ještě jeden pohled, a ještě je čas, protože je bezvětří. Jakmile vítr začne plnit plachty lodi, jsem připraven.

Dostal se k rozhodnutí, ke kterému se jednoho dne dostane každý hledač pravdy.

Doufám, že každý z vás se jednou dostane k tomuto bodu, kde se řeka ještě jednou ohlédne zpátky a potom splyne s oceánem a stane se oceánem...

Bezmezná kapka do bezmezného oceánu.

Přihlásit se

Chceš upozornění na Osho akce?
Pozvánky na Osho akce:
26.10.2017 OSMC Lažánky I. STUPEŇ Mohendžodáro - Tantra jóga pro ženy, základní kurz - Přijďte ochutnat cvičení Mohendžodáro a Osho meditace. Kurz je určený hlavně pro začátečnice a mírně pokročilé. Vnitřní žena, tantra a Mohendžodáro.
27.10.2017 Praha 1 Odvaha ke změně s Himalayou Chceš něco změnit, ale nenacházíš způsob jak to udělat? Chceš opustit staré? Chceš, aby se stalo něco nového? Cítíš, že jsi zaseknutý a nemůžeš se pohnout? Seminář je určen všem, kteří jsou odhodláni žít život jaký chtějí.
31.10.2017 Osho ShangriLa Umění zemřít. 31.10.-5.11. Lektor: Bhagat, cena: 7150
02.11.2017 Sklenářka Kdo je Uvnitř? Je proces je založený na tradiční zenové meditaci používající Koán a moderních komunikačních technikách. Je to mocný, rezidenční proces plně zaměřený na hledání v hloubce vlastního bytí. Můžeš přímo zažít "Kdo je uvnitř" v jádru svého bytí
03.11.2017 Praha Spojení tě dělá silnějším - víkendový workshop s Vigym. Vigy Fuglsang (Dánsko) absolvoval tréninky mnoha rozličných přístupů v oblastech párové terapie, neuro-afektivní psychoterapie, primární terapie, AUM meditace, Osho Mystická Růže.
17.11.2017 Osho ShangriLa Tanec duše. 17.-19.11. Lektor: Sananda, cena: 2950
17.11.2017 OSMC Lažánky I. STUPEŇ Mohendžodáro - Tantra jóga pro ženy, základní kurz - Přijďte ochutnat cvičení Mohendžodáro a Osho meditace. Kurz je určený hlavně pro začátečnice a mírně pokročilé. Vnitřní žena, tantra a Mohendžodáro.
15.12.2017 Praha 6 OSHO No Mind: 7-denní meditativní terapie v běžném životě.Skvělá příležitost očistit mysl od nánosů každodenního života a tak vstoupit do hlubokého ticha za myslí. Je to jedna z technik, která nám umožňuje osvobodit se od závislosti na potřebě terapeuta.
27.12.2017 Osho ShangriLa Porod. 27.12.2017 -1.1.2018 Lektor: Bhagat, cena: 7150
07.01.2018 Praha 1 Meditativní terapie OSHO Born Again! 7-denní proces (2h denně od 19:00), při kterém se znovu spojíte s dětskými kvalitami jako spontánnost, radost, ticho, vitalita, zvědavost hravost. Během druhé hodiny budete sedět v tichu.
10.01.2018 OSMC Lažánky UMĚNÍ ODPUSTIT-tantrický trénink. Pracujte na svém vztahu, tvořte lásku a harmonii. Jak opravdu odpustit sobě i partnerovi. Prožijete způsoby hlubokého odpuštění a naučíte se posvátný rituál Išta deva tantra, který osvobozuje.
zobrazit všechny pozvánky na Osho akce